Zpravodaj města Velká Bíteš | březen 2019

25 / 52

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
25 Březen 2019 |
povinován byl,“ a sestře Viktoře „dle možnosti vejpravu nápomocen bejt“. Pak roku 1759
Jakub Hromádka zastoupil bratra Andresa, aby prodal „chalupu pod městem vedle lázně
ležící [...] i s řemeslem pekařským, zahradou a loukou až za potok“ za 170 zlatých pekaři
Janu Šmídovi. Ovšem roku 1768 sládek Jakub Hromádka směnil s Janem Šmídem tento
dům za dům čp. 14 na náměstí s tím, že Šmíd doplatí 160 rýnských zlatých (tj. 137 mor.
zl. 10 kr.). Tato směna však nebyla trvalá, neboť v roce 1770 si domy vyměnili zpátky
a roku 1771 Šmíd přikoupil „k svému gruntu tu chaloupku neb vejměnek tak řečenou sta-
rou lázeň, kterou sobě pan Jakub Hromatka při frejmarku domu vymínil,“ za 16 rýnských
zlatých (tj. 13 mor. zl. 50 kr.). Jan Šmíd pak roku 1790, kdy na domě náleželo obci ještě
100 zlatých vejrunků, postoupil dům i „s tou při něm se vynacházející travní zahradou“
v ceně 500 zlatých svému synovi a též pekaři Ignáci Šmídovi. Ten však získal od otce
dům čp. 14 na náměstí, a tak předmětný dům postoupil roku 1793 svému stejnojmennému
synovi a též pekaři Janu Šmídovi. Nový držitel domu měl 200 zlatých „slavětickýmu mly-
nářovi Matějovi Svobodovi vyplatiti a z nich tak dlouho, dokud jich nezaplatí, každoročně
4 per cento interese [roční úrok 4 %] odváděti povinen bude“. A skutečně je následujícího
roku vyplatil.
Od Jana Šmída koupil roku 1799 „dům pod městem pod numerem 12 s domovní za-
hradou“ za 1 115 zlatých Josef Čech z Křižínkova. Roku 1812 již vdova Anna Čechová
prodala „ten svůj vlastní v městě Velkej Biteši pod numerem 170 situirovaný dům s travní
zahradou při domě a s emfitenskou [v dědičném pronájmu] rolí Šlapků, jakož i taky jednu
krávu, vůz a všechny hospodářské nábytky“ za 1 500 zlatých vídeňské valuty koláři
z Trhonic na poličském panství v Čechách Janu Flambergerovi. Ten měl z kupní částky
zaplatit 378 zlatých dluhů a vdově „každého roku až do její smrti 8 centů sena vydávati,
pokojný příbytek v domě beze všeho platu přáti a ju živiti [...] obzvláštní seknici se vším
pohodlím na svůj náklad připraviti a potřebné dříví zaopatřovati, jakož i aby pro její
vyživení každoročně až do její smrti 1 ½ míry pšenice, 3 míry žita, 2 míry ječmena,
2 míry ovsa, 1 míru hrachu, 5 mír jabloušek [brambor] a 5 mír řepy v dobrým a čistým
zrně odváděti“. Již roku 1814 vdova Antonie Flambergerová postoupila dům „i taky dva
kousky emfitenskej roli“ v tratích Babinec a Rejtok „Šlapka jmenovaná“ novému man-
želovi pekaři Antonínu Šmídovi.
Šmíd prodal dům roku 1818 za 3 100 zlatých dílenskému mistru v osovské koželužně
Sebastianu Zellerovi . Tehdy ještě náleželo z domu vdově Anně Čechové 485 zlatých
a Antonínu Kosteleckému 725 zlatých. Roku 1821 koupil dům od Zellera za 2 420 zla-
tých krejčí Bernard Hess z Janovic na moraveckém panství. A již roku 1825 Hess prodal
dům „i s tou při něm se vynacházející domovní travní zahradou“ za 560 zlatých Kašparu
Kosteleckému. Později od roku 1874 vlastnili dům v ceně 1 600 Jan a Anna Zívalovi.
Ti následujícího roku 1875 prodali sousedům z čp. 169 Františku a Anně Navrátilovým
187 kvadrátních sáhů zahrady a louky, dalších 148 kvadrátních sáhů zahrady a louky
i stavebního místa nově označeného čp. 202 koupili Alois a Marie Kostelečtí. Od nich
roku 1893 koupili dům čp. 202 František a Marie Škorpíkovi. Roku 1923 elektroin-
stalatér František Škorpík s manželkou postoupili dům Pavlu a Marii Strejčkovým,