Zpravodaj města Velká Bíteš | únor 2019

25 / 56

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
25 Únor 2019 |
čp. 170, 202 a zahradu s loukou u čp. 169. Hlavní budova čp. 170 sice stála od
18. století na domovní parcele téhož současného čísla popisného, ale předchůdcem
současného domu v 16. a 17. století bývala lázeň. Pro 18. a 19. století je tak třeba
počítat se společnými či propletenými osudy domů čp. 170 a 202. Patrně důležitým
předpokladem, proč tento dům býval lázní, kde lazebník zabezpečoval koupele a lékař-
skou péči, bylo od 16. století vedení vodovodu od Studánek tudy přes potok do kašny
na náměstí a asi i přepadové vody zpět k potoku.
Gruntovní knihy vypovídají, že roku 1586 „jsou koupili páni starší lázni k vubci“
od dědiců lazebníka Václava za cenu 190 zlatých. Již následujícího roku 1587 městský
úřad prodal „lázeň obecní ležící pod městem“ za 200 zlatých lazebníku Kašparovi.
Avšak již roku 1590 „podle odvodu té lázně“ zaplatil vejrunk Kašparův syn Vavřinec,
od následujícího roku je vyplácela sama obec. Roku 1598 „páni starší“ opět zakou-
pili k obci lázeň, znovu od dědiců lazebníka Václava, v ceně 190 zlatých. Nato roku
1600 „sou pan purkmistr, páni [radní] s dovolením pánů starších prodali láznu se
vším příslušenstvím (kromě té zahrady a roli [na Psí Hoře], kteráž pro mládež školní,
aby se mejvala a od lázně neplatila, k užívání lazebníkovi každému poručena jest)“
v ceně 180 zlatých lazebníku Melicharovi. Pak roku 1616 zakoupil lázeň již po Me-
licharovi za stejnou cenu Honz Šilent. Roku 1628 Václav Vrána ze Zňátek na místě
své manželky a dědičky domu Alžběty prodal „láznu obecní se vším příslušenstvím,
co hřebíkem přibito a s osetím na roli, kterážto roli s zahradou každému lazebníku
k užívání se pouští za příčinou mládeže školní, aby se v lázni mejvala a od lázně ne-
platila“, a to opět v ceně 180 moravských zlatých lazebníku Linhartu Pomplovi.
Tehdy na lázni náleželo obci ještě 61 zlatých 5 grošů 3 denáry, Melicharovu sirotku
33 zlatých 20 grošů a Václavu Vránovi 85 zlatých 14 grošů 4 denáry.
Další zmínka o (bývalé) lázni se váže až k roku 1759. Tehdy „tak chaloupka lázeň
řečená“ náležela k domu na v úvodu naznačené velké parcele a Jakub Hromádka při
prodeji toho domu si v uvedeném roce předmětnou chalupu ponechal. K ní byl vymezen
„při tej chaloupce kousek louky od úhlu až po potok, jak sádami jse zaopatřena se vyna-
chází“. Kupující Jan Šmíd za to získal předkupní právo k této chalupě. Načež roku 1764
pekař Jan Šmíd odkoupil od Jakuba Hromádky zmíněnou loučku mezi domy Jana Brauna
(čp. 171) a svým za 12 zl. 15 kr. Titíž pak roku 1768 spolu směnili „u tak řečenej starej
lázně záležející domek“ (budoucí čp. 202) za dům na náměstí čp. 14. Avšak již roku 1770
si Šmíd s Hromádkem vyměnili domy zpátky. A „co se dotejče tej chalupky při Hromád-
kově domě jsouce, ta panu Hromatkovi budoucně jeho vlastní zůstane“. A již následujícího
roku 1771 Jan Šmíd koupil od Hromádky „k svému gruntu tu chaloupku neb vejměnek
tak řečenou starou lázeň, kterou sobě pan Jakub Hromatka při frejmarku domu vymínil,
za nadepsaou sumu 16 zlatých rejnských hotových peněz“ . Tím byla v úvodu zmíněná
velká domovní parcela obnovena.
K novému rozdělení došlo koncem roku 1875. Noví vlastníci domu Jan a Anna Zíva-
lovi odprodali část domovní parcely, takže jim zůstala současná výměra domu čp. 170.
V lednu 1899 koupili dům Jan a Anna Špačkovi. Ti se tu ale neusadili, když o týden později