Zpravodaj města Velká Bíteš

42 |

Prosinec 2018

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

OPYLOVATELÉ A DRUHY VČEL

Hmyzí svět je velmi rozmanitý a početný. Aby člověk byl schopen poznat a pocho-

pit úžasnou rozmanitost živého světa, musel si vytvořit určitý pevný systém, seskupující

živé organismy podle vzájemných podobností, společných znaků a vývojových souvis-

lostí. Nejbližšími příbuznými včely medonosné, patřící do společné čeledi včelovitých,

jsou rody samotářských včel, čmeláků a bezžihadlových včel.

Samotářské včely tvoří druhově nejbohatší skupinu včel. Na území České republiky žije

přes 600 druhů samotářských včel. Jde vesměs o teplomilný hmyz, a tak nejvíce druhů

lze nalézt v jižnějších a teplejších místech republiky. To, že nejsou zdaleka tak známé

jako včela medonosná, je dáno jejich nenápadným způsobem hnízdění a částečně také

podobností se včelou medonosnou, takže je laik na první pohled ani nerozezná. Jejich vý-

znam pro biodiverzitu je však obrovský. Se včelou medonosnou se dobře doplňují, neboť

mají jiné strategie sběru pylu. Strategií včely medonosné je florokonstantnost – v daný

okamžik sbírá potravu pouze z květů jediného druhu rostlin a tím zabezpečuje opylení.

Na druhou stranu není ale včela medonosná vázána na jediný zdroj, neboť kdykoliv může

začít navštěvovat květy jiných druhů rostlin. Včely samotářky mívají vlastnosti opačné.

Často jsou vázány jen na jediný druh rostlin (např. šedosrstka tolicová na vojtěšku),

jindy na několik druhů. Mezi druhy rostlin si ale na druhou stranu nevybírají, navštěvují

je tak, jak jim přijdou do cesty. Samotářské včely nemají dělnice, nýbrž jen dokonalé po-

hlavní formy – samečky a samičky. Zimu přežívá larva v různých stadiích vývoje – podle

druhu včely nejčastěji ve stadiu vzpřímené larvy, vzácněji jako dospělec. Po jarním pro-

buzení dokončuje vývoj a vybíhá. Nejprve se věnuje vlastní výživě. Když nabere dosta-

tek energie, vyhledá partnera ke spáření. Po spáření samička postaví hnízdo, zásobí ho

potravou, naklade vajíčka a hnízdo uzavře. Dále se potomstvu nevěnuje. Za svůj život

postaví maximálně několik desítek buněk a většinou uhyne dříve, nežli se z plodu vylíhnou

dospělé včely. Většina samotářských včel má jen jednu generaci do roka. Hnízdo samo-

tářských včel bývá většinou v zemi. Každý druh má svou typickou strukturu chodbiček,

které mohou být jednoduché či větvené a v jejich stěnách jsou vyhloubeny plodové buňky.

Do každé z těchto buněk samička klade jedno vajíčko, které je zásobené potravou – směsí

pylu a nektaru. Další druhy samotářek hnízdí v různých dutinách, nejčastěji ve dřevě,

ve stéblech trav rákosu, v opuštěných chodbách po larvách jiného hmyzu, a dokonce

i v prázdných ulitách hlemýžďů, a nebo si hnízda staví volně na místech krytých před

povětrnostními vlivy. Ať si samotářská včela najde vhodnou dutinu, či si hnízdo postaví

sama, jeho vnitřek si do konečné podoby upraví vždy podle svého. Hedvábnice kupříkladu

používají výstelku z vlákna vzniklého ztuhnutím sekretu slinných žláz. Některé čalounice

si hnízdo vystýlají kousky listů, které odkrojí svými ostrými kusadly. Stočí do ruliček

a vsunou do hnízda. Zednice či maltářky vytvářejí „zdivo a omítku“ ze směsi hlíny a vody.

V současné době se dají koupit i hmyzí hotely, což jsou dřevěné domečky s navrtanými

otvory do dřeva různých průměrů a se stébly dutých rostlin či dřevin. Domeček je dobré na

jaře umístit na chráněné místo před deštěm a těšit se na přílet nových nájemníků. Co do ve-