Zpravodaj města Velká Bíteš

48 |

Červen 2017

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

videlných akcích. Dobrou tradici je však třeba nejen provozovat, ale ideálně čas

od času také oživit. Jedině tak bude udržovaná tradice nejen žijící, ale i skutečně

živá. Právě z tohoto důvodu by se k „Mladému Bítešsku“, „Setkání na Podhorácku“

či k „Bítešskému jarmarku“ mohl časem nebo příležitostně připojit třeba program

pouťový. Ale jaký? Vždyť historickou ani folklórní tradici si přece nelze svévolně

vymýšlet. Pro tu je potřeba mít alespoň nějaké doklady či relikty starší praxe,

z níž naše dnešní – tzv. „tradiční“ – počínání vychází.

Ani v případě patrociniální pouti, tedy oslav svátku sv. Jana Křtitele, se však ne-

musí město Velká Bíteš o nedostatek dokladů své tradiční kultury bát. Z městských

účtů minimálně od předloňska víme

, že svátek patrona bítešského kostela se slav-

nostní poutí ve městě připomínal již na konci 17. století. Bohoslužby tehdy kromě

domácího faráře sloužili také kněží přespolní a obec na jejich podporu nešetřila ví-

nem, rybami ani raky. V roce 1699 už byla pouť spojena s procesím provázeným

nejen hlaholem zvonů, ale také slavnostní střelbou a hudbou. Přibližně v tomto pojetí

se pak svatojánská pouť ve městě prokazatelně konala až do roku 1723.

Skeptik tento zdroj inspirace však nejspíš zamítne tvrzením, že dnes už mnoho

lidí na procesí nepřijde, a odborník zase námitkou, že jde o doklady sice dobové

a důvěryhodné, ale k oslavám ryze oficiálním, které iniciovala především církev

a nikoliv lidová veřejnost. Polemiku o dobovém prolínání kultury elit – zvláště pak

církevních – a kultury tzv. lidu nechme pro tuto chvíli stranou a těm, kteří stojí

o projevy bítešského folklóru v průběhu svatojánských slavností, nabídněme doklad

další, dosud neznámý či přesněji řečeno dávno zapomenutý. Jde o pamětní zápis

z tzv. knihy konšelské, který se váže k bítešským patrociniálním oslavám roku 1846

a pochází z pera tehdy úřadující dvojice konšelů, krejčovského mistra Bernarda Od-

vářky a Antonína Blahy.

Stručný zápis, jehož autentické znění v dobovém hanáckém nářečí čtenář najde

v níže připojené příloze, však rozhodně není výsledkem konšelské úřední činnosti,

ale nejspíš čistého rodičovského nadšení. Hlavními protagonisty tohoto podle všeho

mimořádného zpestření probíhajících oslav svátku Jana Křtitele se totiž staly samy

bítešské děti. Právě ony se 24. června převlékly do stylizovaných uniforem a v po-

době vojska ozbrojeného „kvéry“ pochodovaly z města až k tzv. Prostřednímu mlýnu.

Tam je uprostřed přírody už netrpělivě očekávalo početné lidové shromáždění.

Estrádní efekt celému průvodu dodávala rovněž tzv. turecká muzika tvořená decho-

vými nástroji, které pak nepochybně hrály i k další volné zábavě. Jak neopomněli

autoři zápisu poznamenat, celý zástup a jeho „mundúry rychtoval“ tehdejší kaplan

Vrabec s městským ranhojičem, doktorem Ferdinandem Katolickým. Ale ani přes zjev-

nou režii zástupců inteligence a katolického kléru není pochyb, že v tomto případě šlo

o veselici již ryze lidovou. Tedy takovou, kde byla obvyklá společenská pravidla nahrazena

hravou fantazií iniciátorů a kde oficiální průběh církevních oslav doplnila úsměvná karika-

tura dětského vojska s tehdy progresivní dechovou hudbou. A to je nepochybně autentický

projev domácího folklóru, se kterým lze i po více než 170 letech živě pracovat!