Zpravodaj města Velká Bíteš | leden 2017

21 / 52

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Leden 2017 | 21
BETLÉMY JOSEFA KEJDY
aneb portrét lidového řezbáře
Navštívil jsem jej ve Skřinářově, vesničce schoulené pod Kuní horou, abych si s ním
v tomto zadumaném adventním čase popovídal, získal některé zajímavé informace o jeho
zálibě i o něm samotném, a o všechno se s Vámi podělil. Bude to jeho volné vyprávění,
rozhovor, i reportáž z náhodné návštěvy. Snad to bude vhodným doplňkem jeho vánoční
výstavy v našem bítešském muzeu.
(Pozn.: Jako vždy mi nabízí dobrou slivovičku, ale bohužel, nepřijel jsem na koni, jak dávní kronikáři...)
Uvedení
Když v devadesátých letech ukradli zloději ve farním kostele sv. Jakuba Většího v Osové
Bítýšce sousoší „Křest Páně“, požádal pan farář jednoho amatérského řezbáře, aby zho-
tovil kopii. Když tam kopii umístili, mysleli si farníci, že policisté sousoší našli. Od původ-
ního bylo k nerozeznání – vytvořil je pan Josef Kejda z nedalekého Skřinářova...
Aby nebyl tázaný svázán rámcem připravených otázek, nechal jsem jej nejprve
rozvykládat:
Už ve škole mě bavilo něco vytvářet,
nejprve ze dřeva. Když jsme chodili do
školy, tak tam byl pan učitel Pavlíček,
který nás učil, a vyřezávali jsme takové
loutky, a to mě velice bavilo. Potom
jsem začal malovat obrazy, ale znovu
jsem se vrátil ke dřevu, začal jsem vy-
řezávat, dělat intarzie, opracovávat sa-
morosty, vytvářet nástěnnou plastiku
a strašně jsem toužil vytvořit alespoň
maličký betlém. A tak jsem se do toho
dal, do těch oveček a tím pádem jsem
začal dělat tady to, co vidíš.
Celý život jsem dělal na soustruhu
„vo železe“ ve vývojové dílně. Tam se
všechno vytvářelo na koleně, protože to
byly první kusy, na které ještě nebyly
přípravky a tak jsme si je vymýšleli
sami a měl jsem na ty práce podáno
mnoho zlepšováků. Jednu dobu jsem
byl také jako zlepšovatel vyhodnocen,
protože mě to velice bavilo. No a po-
tom, když už jsem odešel do důchodu, Josef Kejda se sousoším „Křest Páně“. | Foto: Rodinný archiv