Basic HTML Version
|
Únor
2015
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
18
stolu a zasetého žita, syn Vá-
vry Dlouhého z Ivančic
Jan
, kterému tu záhy říkali
Snopek
. Roku 1606 přešel
dům do držení
Mikuláše
Smíška
, který jej vlastnil
ještě v roce 1618. Poté roku
1625 již
Pavel Řezník
prodal
dům v ceně 140 moravských
zlatých
Tomáši Bednáři
, a to
s připrodáním
„obilí ozimého i jarého co ho na kouscích dvouch má k společnému sklízení,
šindelův co se jich nachází polovici, štoku jednoho, dvouch almar a jedné almarky v svět-
nici“
. Od Tomáše Bednáře koupil dům v téže ceně roku 1629
Honz Hoch
, který jej prodal
následujícího roku ve stejné ceně a
„s připrodáním koutnice almarky, stolu jednoho“
Ma-
touši Vlašínskému
.
Na sklonku třicetileté války roku 1648 pořídil dům od Vlašínského
Petr Polenský
.
V roce 1669 se s již vdovou po Polenském Apolenou oženil Vavřinec Veselý, který pochá-
zel
„z království českého z města Veselí nad Lužnicí“
, načež mu byl následujícího roku
dům
„ležící v Hrnčířský ulici“
připsán. Veselý pak roku 1681
„na jisté poručení a nařízení
vrchnosti naší milostivé“
prodal dům
Kristiánu Filovi
. Vymínil si přitom
„do dne do roku
na tý sejpce s jednou krávou chování k obživení sám sebe a dítek svých“
. A již následují-
cího roku koupil od Fily dům stále v ceně 140 moravských zlatých syn Petra Polenského
Josef Polenský
.
Roku 1703
„na poručení vrchnosti milostivý Jich Opatrnosti pan primátor,
pan purkmistr, páni radní prodali krunt, z kteréhož nadepsaný Josef Polenský pryč zběhl“
,
a to hrnčíři
Jiříku Seklovi
„za sumu, jsouc velmi hrubě zruinirovaný a pustý, téměř jakoby
z místa stavěti musil, 100 zlatých moravských, však bez závdavku
[...]
polhoty se jemu na
2 ½ léta pořád zběhlý udělují“
. Ovšem již roku 1706 Sekl prodal tento dům,
„poněvadž se
on na dům
[čp. 10]
po nebožtíkovi otci svém v rynku dostal“
,
Lukáši Špalkovi
. Stalo se
tak za stejných podmínek, za jakých jej pořídil, a dům byl zatím ještě
„velmi hrubě zpustlý
a zruinirovaný“
, jen lhůta osvobození od městských poplatků byla Špalkovi udělena na
dva roky.
Později roku 1717 již vdova Polexina Špalková postoupila chalupu
Pavlu Bar-
toškovi
s tím,
„aby on Bartošek, dyby on syn
[František Špalek]
hospodařiti chtěl,
jemu zasy poustoupiti povinen byl“
. Podobně pak roku 1743 ujal dům po Bartoškovi zeť
bednář
Dominik Ondrák
, dokud nedospěje Václav Bartošek. Co se týče dřívějšího dě-
dice domu Františka Špalka, ten ještě roku 1750
„až dosaváde jse do Byteše nenavracuje
a za mrtvého držán jest“
, pročež byla jeho pohledávka vypořádána. Následně roku 1777
již vdova po Dominiku Ondrákovi Barbora postoupila dům v ceně 100 zlatých svému
synovi bednáři
Ignáci Ondrákovi
, který tak měl vyplatit svého staršího bratra Jakuba.
V roce 1800 již vdova po Ignáci Ondrákovi Josefa postoupila dům svému novému manže-
Dům čp. 125 „v koutku“ v současnosti. | Foto: Jan Zduba