Basic HTML Version
Zpravodaj
|
město Velká Bíteš
|
Srpen 2014
Když bylo zjištěno, že trpí barvoslepostí, přechází na umě-
lecko-průmyslovou školu k prof. J. Mauderovi. V roce
1890 ukončuje studium na Akademii v Praze, dostává sti-
pendium továrníka V. Lanny a odjíždí do Paříže, kde se
seznámil s malířkou Zdeňkou Braunerovou. Ta mladého
nadějnéhoumělce seznamuje s básníkemJuliemZeyerem.
Přátelství trvalo až do roku 1901, kdy Zeyer umírá. Bílek
ztrácí oddaného přítele, ale brzy nato nachází nového
v básníku Otokaru Březinovi. V roce 1902 se žení s dce-
rou význačného pražského doktora Bertou Nečasovou,
se kterou má dvě děti. Do roku 1911 převážně tvoří v ate-
liéru v Chýnově a poté se stěhuje do vlastní vily v Praze,
postavenépodle jehonávrhuse sochařskýmateliéremagalerií.
V roce 1901 ilustroval a vydal vlastním nákladem Bře-
zinovu básnickou sbírku „Ruce“, báseň „Tichý oceán“
a třemi litografiemi doplnil básnické sbírky „Tajemné dálky“ a „Svítání na západě“. Jména Bře-
zina a Bílek se spojila ještě v jedné publikaci: je jí Bílkovo grafické dílo „Otčenáš“ - soubor tři-
advaceti listů na téma Otčenáše. Březinův „Úvod k Bílkovu Otčenáši“ je esej výjimečné krásy.
Dílo Františka Bílka je velice rozsáhlé. Patřil k hlavním představitelům českého secesního
symbolismu a exprese. Jeho dílo má typické secesní rysy, grafičnost a plošnost, výrazné si-
luety, dynamické linie, podřízení materiálu umělecké ideji, stylizaci lidské postavy ve vazbě
až ornamentální, stylizace rostlin na zvířata jako základu výtvarné imaginace.
Výstava bude otevřena v běžnou otevírací dobu út-pá 8.00-12.00 a 14.00-16.00. Mimo ote-
vírací dobu možné prohlídky po předešlém objednání.
Ivo Kříž, Městské muzeum ve Velké Bíteši
HISTORIE
HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ
Seriál o domech a jejich majitelích na náměstí, v ulicích i na předměstích Velké Bíteše
zabývající se dobou před rokem 1871. Nyní HRNČÍŘSKÁ ULICE, DŮM ČP. 119:
V roce 1414 vlastnil dům
Švarcl
, později v roce 1594 zřejmě hrnčíř
Václav Kučka.
Roku
1612 pořídil dům za 130 zlatých
Havel Hodovský
. Později, jak je doloženo nejdříve k roku
1641 (ale možná již v roce 1627), byl tento dům neobydlený.
Až roku 1687 koupil dům, který byl
„od mnoha let pustý“
a
„velmi hrubě zruinirovaný
a
[jen]
místo“
,
Matěj Ondrák
. Ten jej vystavěl a roku 1712 po něm dědil syn
Tomáš
Ondrák
. Následně roku 1729 koupil dům již po Ondrákovi za 50 moravských zlatých
24