Basic HTML Version
Zpravodaj
|
město Velká Bíteš
|
Duben 2014
30
Samuela Svobody slavkovského biřice), Kateřina (
*
28. 4. 1677, zemřela asi vzápětí), Lukáš
(
*
16. 10. 1679), Jiřík (o něm níže), Jitka (
*
27. 9. 1685, zemřela asi vzápětí), Václav (
*
23. 9.
1687) a Jana (
*
14. 3. 1690, provdána 15. 7. 1710 za Adama Knaula z Brna). Poté Martin ov-
dověl, načež se oženil 10. 2. 1699 s Justýnou, pozůstalou dcerou Matěje Ráčka z Křoví. Jistou
dobu si vydržoval i pacholka Jakuba a děvečku Bětu. Ovšem toto soužití vyústilo v svatbu
30. 6. 1682. Lze říci, že Martin Svoboda, německy psaný jako Freimann, býval výraznou
bítešskou osobností s projevem opilce a násilníka, jehož výtržnosti museli radní opakovaně
řešit (1675, 1706). Právě rok před svou smrtí v 64 letech se při hromničním jarmarku na
náměstí v opilství porval, před rychtářem vejskal a pak v šatlavě vytloukl okno.
Po smrti Martina Svobody byl novým katem ustanoven jeho syn Jiřík Svoboda (
*
11. 4.
1682–
†
14. 1. 1731). Ten však zůstal v aktech hrdelního soudu nenápadným, dokonce až
bezejmenným. Jeho manželkou byla Kateřina (
*
asi 1678–
†
6. 8. 1748), s níž měl dceru Ve-
roniku (
*
1. 1. 1718, provdána 7. 2. 1741 za Jiříka, pozůstalého syna Jiříka Kolenského z Ústí
nad Orlicí v Čechách). Zemřel bez přímého rodinného nástupce ve věku 48 let.
Novým katem se stal příslušník dalšího rozvětveného katovského rodu Václav Růžička.
Oženil se 26. 6. 1731 s pozůstalou vdovou po Jiříku Svobodovi a za svědky jim šel meziříč-
ský kat Karel Vokurka a jihlavský Ignác Křivánek. Zdá se, že spolu děti neměli. Obrat nastal
až poté, co ovdověl a 9. 2. 1751 se oženil s Veronikou, pozůstalou dcerou Martina Obe-
rreitera. Narodil se jim syn Jiřík (
*
3. 4. 1752, oženil se v Polné 25. 6. 1776 jako pomocník
pohodného v Polné s Magdalenou, vdovou Hořínkovou, roz. Zvěřinovou), další Jiřík zemřel
ve věku dvou let 17. 2. 1765. Václav Růžička se ke skutečné popravě patrně již nedostal;
dokonce zažil zrušení hrdelního soudu (1755) a tím i zánik jeho funkce mistra popravního.
Živil se pak jako pohodný (1760), pastýř (1765) či biřic (před 1776). Jeho pohodnou živnost
převzal zřejmě v roce 1760 Ignác Oberreiter, který si vystavěl samotu u hráze rybníka, kte-
rému se říkalo „Silnický k Březskýmu“. Na tuto samotu tak byl přenesen romantický duch
bývalé katovny, která byla v roce 1767 opětovně vystavěna a obydlena.
Téměř do dnešních dnů se dochoval popravní meč, který obec pořídila a uchovávala
na radnici. Po zániku bítešského okresu v roce 1960 byl převezen do Žďáru nad Sázavou.
O jeho vzhledu a dalších osudech není již téměř nic známo.
Zdroje: MZA Brno, f. E 67 (Sbírka matrik). SOkA ZR, f. AMVB, kn. č. 11787, fol. 255,
kn. č. 11789, fol. 15 (katovna). VERBÍK A., ŠTARHA I., KNESL E.,
Černá kniha města Velké
Bíteše,
1979, str. 17. KOTÍK J.,
Bítešské historky a pověsti
, 1992, str. 22–24. VYHLÍDKA J.,
Lexikon nedotknutelných, 2013.
Jan Zduba
POZNÁVÁME SVŮJ REGION - KOŠÍKOV
Pokračování bude v květnovém Zpravodaji.