Basic HTML Version
www.velkabites.cz
|
www.bitessko.com
29
V další generaci územního plánu z roku 1969, vypracovaném brněnským Urbanistic-
kým pracovištěm Výzkumného ústavu výstavby a architektury a reagujícím na plánovanou
výstavbu dálnice, se počítalo s hlavní osou města od ulice Pod Hradbami přes Kostelní na
Vlkovskou ulici, přičemž Kostelní ulice měla být jejím vyvrcholením s pouze pěším provo-
zem. V důsledku této úvahy nebylo náměstí detailně nově navrhováno. Tento územní plán
pak v roce 1999 nahradil územní plán nový, citlivější, který se změnami platí dosud. Ná-
sledně vznikl v roce 2006 projekt rekonstrukce náměstí od brněnské architektonické kan-
celáře Burian - Křivinka, který zachovává veškeré funkce Masarykova náměstí a v letošním
roce se realizuje.
Zdroje: SOkA Žďár n. S., f. AM Velká Bíteš, sig. C23, č. 1912, 2226, 4059, 4060, 4061,
4404, 4407, 4408, 4417, 4423, 4606; sig. C14, č. 198; obecní kroniky; územní plány. Ar-
chiv Městského úřadu Velká Bíteš, č. 25/54, 4/56. Jan ZDUBA,
Urbanistický vývoj vrchnos-
tenského města Velké Bíteše v letech 1414–1848
, in: sborník Západní Morava XIII., 2009,
str. 152–155.
Jan Zduba a Josef Hájek, Muzejní spolek Velkobítešska
BÍTEŠŠTÍ MISTŘI POPRAVNÍ
Sedm loket (4 m) červeného sukna na šaty obdržel od města v roce 1683 zdejší mistr
popravní. K takovému daru se radní rozhodli
„na jeho velikou sníženou prosbu“
a z důvodu,
že neměl delší čas
„od vrchnosti milostivé z panství ani od města žádný služby anebo platu“
.
Obecní účty tak prozrazují, že i zde měl kat výrazné červené oblečení. Kati (čili mistři po-
pravní, popravci) spolu s biřici (čili právními posly) tvořili poměrně uzavřenou hmotně
zajištěnou společenskou skupinu, která bývala spjata s širším městským prostředím.
Zřejmě první ve Velké Bíteši usazený kat byl přijat v roce 1657. Byl jím Pavel Svoboda (
*
asi
1594–
†
10. 2. 1674), který sempřišel již v pokročilémvěku, ve svých patrně 63 letech. Je otázkou,
kde byla jeho předchozí působiště a v jakém byl vztahu k jakémusi Svobodovi (
*
před 1585),
který byl okolo roku 1610 katem v Brušperku u Frýdku-Místku, nebo k Václavu Svobodovi vy-
konávajícím katovské řemeslo do roku 1613 v Kopidlně u Jičína v Čechách. Své řemeslo předal
v roce 1672 svému synu Martinovi a po dvou letech ve věku úctyhodných 80 let skonal.
Mistrovskou zkoušku složil Martin Svoboda (
*
asi 1643–
†
21. 3. 1707) v roce 1672, a to
na Spravedlnosti dvojím stětím mečem. Předtím se živil v Bíteši jako pohodný, později si
přivydělával jako pastýř velkého stáda (1687). Je pravděpodobné, že nebyl totožný s osobou,
která byla do roku 1676 biřicem v Chlumci nad Cidlinou. V Bíteši se v roce 1674 uvedl
i s manželkouMagdalenou a dětmi v poddanost náměšťského hraběte, což bylo dáno zřejmě
zděděním domu čp. 110 na dnešní Tišnovské ulici. Zde vychovávali své tři syny a šest dcer,
z nichž dvě zemřely patrně v časném věku. Byli to: Mariana (
*
7. 8. 1668–
†
29. 12. 1695, měla
nemanželskou dceru Veroniku ((
*
28. 12. 1695–
†
8. 1. 1696)) zřejmě s brněnským katem),
Dorota (
*
3. 2. 1672, provdána 21. 6. 1700 za Františka pozůstalého syna Jana Kopřivy praž-
ského biřice z Vyšehradu), Ludmila (
*
21. 9. 1674, provdána 15. 5. 1707 za Vojtěcha syna