Koruna Vysočiny - jaro/léto 2016

www.korunavysociny.cz

Destinační společnost Koruna Vysočiny, Příční 405, 593 01 Bystřice n. P.

telefon:

566 590 343, 776 308 072

e-mail:

kancelar@korunavysociny.cz

Starodávný hrad opředený bá-

jemi a pověstmi se tyčí na vy-

soké skále nad údolím krásného

města Velkého Meziříčí.

Pověsti o hradu jsou tradovány už od samé-

ho vzniku. První praví, že v době pradávné

přijel rytíř se svým panošem v tyto místa,

zastavil se na vysoké skále nad řekou a pra-

vil: „Hrad a město, které zde založím, slou-

ti bude Meziříčí“. Zda to byl markomanský

král Marobud, který dal hradu jméno Mar-

burg nebo moravský kníže Sámo, který dle

další pověsti ho nazval Samohradem, se

už asi nikdy nedozvíme. Třeba to byl ještě

někdo další, kdo chtěl na tomto krásném

vyvýšenémmístě postavit hrad.

Ale jak to bylo dál? Hrad byl postaven

a na nádvoří vyhloubena studna. Co čert

nechtěl, začala vysychat. Hrabě usilov-

ně přemýšlel, kdo by mohl zařídit, aby se

studna opět naplnila vodou. A jak už jsme

napověděli, zjevil se čert. Hrabě svou duši

upsal ďáblu a na oplátku mu bylo přislíbe-

no, že studna bude hotova dříve, než kněz

přečte při mši evangelium. Ale bohužel.

Pramen už na tomto místě nebyl. Čert se

rozohnil, chytl poslední kámen, který ze

studny vyndal, vztekle na něj dupl a mrštil

s ním za město. Od těch dávných dob tam

prý leží kámen s otiskem čertova kopyta.

Studna byla nakonec vyhloubena nová

a vody bylo dosti.

A právě na to nám navazuje další pověst.

Kolem roku 1780 mladý císař Josef II. byl

na návštěvě u paní kněžny Eleonory Lich-

tenštejnové. Při hostině dostal náhle

prudké bolesti břišní. Byli svoláni dokto-

ři, ale bolest však nepřestávala. Zámecký

sluha ve vedlejším pokoji při otevřených

dveřích zmínil se paní kněžně, že zde na

blízku je studánka vody zázračně léčivé. To

však zaslechl i císař a hned chtěl, aby mu ji

donesli. Po napití se císaři ulevilo, a když se

vyspal, byl bez bolestí. Na památku této

události byla v roce 1782 nad touto studán-

kou postavena dosavadní kaplička.

U paní kněžny Eleonory ještě na chvíli zů-

staneme. U našich předků se těšila veli-

ké oblibě a lásce, ale nešťastně zemřela.

Při jedné projížďce ze svého koně spadla,

těžce se zranila a zanedlouho zemřela. Na

její přání byl její koník namalován na plát-

no a umístěn na zdi v gotické logii v zám-

ku. O 29 let později o smutných nocích du-

šičkových po 11. hodině noční se otevřely

v zámku nad tehdejšími skleníky dveře

z komnaty a z nich vyšla Bílá paní. Vzná-

šela se nad zámeckým parkánem a hodi-

nu se procházela na mezích zámeckého

předhradí, a jak odbíjela na věži dvanáctá

hodina půlnoční, zase se vrátila do zám-

ku, dveře se za ní zavřely a pak celý rok ji

nebylo viděti. Tato velmi bohatá a krásná

paní kněžna, byla tehdy ve veliké nádhe-

ře pochována v netínském kostelíčku na

kopečku ve hrobce před hlavním oltářem,

v nádherných šatech svatebních a se zla-

tými panto íčky na nohách.

Pokud se chcete stát součástí těchto po-

věstí a bájí, určitě navštivte tento zámek

a projděte se po stopách bílé paní, na-

hlédněte do čertovy studně a zkuste na-

jít čertův kámen. Pokud budete mít štěstí

a zdržíte se do nočních hodin, třeba se

Vám poštěstí stejně jak našemu věžníkovi

spatřit bílou paní.

Top

cílů

K zajímavým, ale delším turistic-

kým cílům na Bítešsku patří údolí

Bílého potoka. Ten pramení pod

nejvyšším vrcholem Bítešska Svatou ho-

rou (679 mn.m.), avšak putování je lépe

začít přímo na náměstí ve Velké Bíteši, kde

si v místním turistickém informačním cen-

tru můžete pro lepší orientaci pořídit po-

drobnou mapu Velkobítešska 1:25000.

Celou trasou vás provede modrá turistická

značka vedoucí téměř stále podél toku až

na Šmelcovnu, či případně až do Veverské

Bítýšky, kde se Bílý potok vlévá do Svratky.

Cestou budete míjet 2 staré vodní mlýny,

JZ od obce Křoví činný kamenolom na bí-

tešskou ortorulu, u kterého se dostanete

k vlastnímu Bílému potoku.

Nejzajímavější část trasy se však nachází až

JV od obce Křoví. Zde začíná území ozna-

čované jako přírodní park Údolí Bílého po-

toka. Zahrnuje téměř 15 kilometrů dlouhý

úsek Bílého potoka v sevřeném a hlubokém

malebném údolí, které prochází mírně zvl-

něnou náhorní plošinou. Strmé svahy údo-

lí, na mnoha místech skalnaté, jsou souvisle

zalesněny. Jedná se o území s průměrnou

nadmořskou výškou cca 400 m a značně za-

chovaným přírodním rázem krajiny, které-

mu dominuje vlastní tok s vyvinutou údolní

nivou a lesní komplexy, které si ve značné

míře zachovaly kvalitní dřevinnou sklad-

bu s převažujícím zastoupením původních

druhů listnáčů. Lesní porosty jsou zejmé-

na dubohabrové, na suťových svazích s bu-

kem, jedlí a lípou. Bílý potok lemuje olšový

břehový porost s příměsí jasanů, vrb, kalin

a javoru klenu. Z rostlin tady na jaře kve-

tou např. jaterník trojlaločný, kyčelnice de-

vítilistá, lýkovec jedovatý, dymnivka dutá,

koncem léta zase např. brambořík nachový.

Z živočichů se zde můžete setkat s charak-

teristickým obyvatelem přírodního parku

mlokem skvrnitým, čápem černým, výrem

velkým či skorcem vodním. Staré štoly po

dolování rud jsou v zimě zimovištěm např.

pro netopýra velkého.

Kromě krásné přírody se v této oblasti mů-

žete také těšit na řadu starých mlýnů, zbytky

hamru ze 17. století, skalnatý ostroh Pecen,

studánky, ale především na lávky a v jarním

období někdy dokonce i brody přes potok.

Trasa je hojně navštěvována především

v období okolo 21. března, kdy v osadě

Šmelcovna (která tvořila v 18. a 19. století

centrum zdejšího železářství) probíhá tra-

diční „Vítání jara“. Celková vzdálenost z ná-

městí ve Velké Bíteši až na Šmelcovnu je

19 km. Odtud je případně nutné počítat

ještě se 3 km chůze do Domašova, z nějž se

pomocí autobusových linek lze dostat zpět

do Velké Bíteše. Zdatní cyklisté trasu zvlád-

nou i na kole.

Dějiny Žďáru nad Sázavou jsou výrazně

spjaty s dějinami a vývojem cisterciác-

kého kláštera, který se po jeho zrušení

proměnil v zámek dnes patřící rodině Kin-

ských. Klášterem samotným prošly mnohé

významné osobnosti, k nimž bezpochyby

patří i opat kláštera Václav Vejmluva známý

svou úctou k Janovi Nepomuckému. A prá-

vě tento osvícený opat pozval do Žďáru ge-

niálního českého architekta s italskými ko-

řeny Jana Blažeje Santiniho-Aichela, u nějž

objednal stavbu poutního kostela na Zele-

né hoře. Základní kámen byl položen roku

1719 a vysvěcení proběhlo již o dva roky

později.

Unikátní a mystická zároveň je tato stav-

ba svojí architekturou. Zásadní roli v celé

koncepci hraje na počest Jana Nepomuc-

kého číslo pět, od nějž vychází veškeré tva-

ry stavby – půdorys ve tvaru pěticípé hvěz-

dy, pět vchodů, pět kaplí, ale například

i pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři.

Pětka symbolizuje pět ran Kristových,

pět písmen latinského slova tacui (ml-

čel jsem), ale zejména pět hvězd, které

měly zazářit v řece Vltavě nad umučeným

Janem Nepomuckým. Symbolika čísla pět

je zde přítomna na každém kroku.

Geniální a symbolická zároveň je i sama ba-

rokní gotika, sloh kombinující zdánlivě ne-

slučitelné, dávající prostor světlu, lehkosti

a vznešenosti. Impozantním dojmem pů-

sobí kostel sv. Jana Nepomuckého z dálky,

kdy se jeho silueta tyčí nad Žďárem, i z blíz-

ka, kdy nepřestává uchvacovat svoji promy-

šleností v jednotlivých detailech.

O unikátnosti této stavby svědčí pochopi-

telně i fakt, že je od roku 1994 zapsána na

Seznamu světového kulturního a přírodní-

ho dědictví UNESCO.

Kdo zavítá do Koruny Vysočiny, musí i do

Žďáru a na Zelenou horu. Nenechte se pře-

mlouvat a navštivte Hvězdu Vysočiny! Od-

vezete si zážitek, na který se nezapomíná…

Údolím Bílého potoka

Kouzla a taje velkomeziříčského zámku

Poznejte mystiku

v Santiniho podání

Odkazy na články

v Turistických novinách

sport

tipy na výlety

tipy na cyklovyjížďku

tipy pro rodiny

památky

partneři z regionu