Už se potkáváme 10 let aneb návštěva Bítešáků německého Schrobenhausenu
Rok opět uplynul jako voda a tentokrát byla řada na nás, abychom sbalili kufry a vydali se do německého Schrobenhausenu navštívit naše dlouholeté přátele. Letošní rok je ovšem pro naše partnerství výročním – je tomu totiž 10 let, co s německou Kolpingovou rodinou spolupracujeme.
Náš příjezd do Bavorska provázelo vyloženě aprílové počasí – chvíli pršelo, poté hned vysvitlo sluníčko. Když jsme dorazili do cíle, čekaly nás vroucná a nadšená uvítaní ze všech stran. Návštěvu jsme započali společnou večeří. Servírovalo se typické bavorské jídlo – leberkäse. K našemu překvapení ovšem nemělo nic společného se sýrem, jak jsme si původně mysleli, ale spíše se sekanou. Následný večerní program se ubíral vyprávěním zážitků z uplynulého roku a nepřetržitého hraní fotbálku a kulečníku.
Další ráno jsme se všichni sešli a přejeli k nedalekému vlakovému nádraží, odkud nás čekala čtyřicetiminutová cesta do Berlína. Těsně před příjezdem do centra se ale z amplionu ozvalo, že je problém na trati a my tak museli vystoupit dřív, než jsme původně zamýšleli. To ovšem vůbec nevadilo. Za nádherného počasí jsme se vydali na procházku historickým městem. Podívali jsme se na Marienplatz, pojídali preclíky a někteří z nás si vyzkoušeli tradiční bavorský kroj. Následovala prohlídka Německého muzea, které nás už při příchodu překvapilo svou rozlehlostí (představte si Technické muzeum v Brně a vynásobte zhruba deseti). Společně jsme se vydali do expozice těžby uhlí, při čemž nás nejednou mrazilo, jak reálně vše působilo. Poté už se každý rozprchl do jiného koutu podle vlastního zájmu a na notnou chvíli bylo o zábavu postaráno. Po několika hodinách jsme se sešli venku před muzeem a vydali se na cestu zpět do Schrobenhausenu.
Večerní program byl v rukou mládeže – a že se blýskli. Vymysleli pro nás bavorské olympijské hry. Kdo by si je ale spojoval se sportem, je na velkém omylu. Ve dvou národnostně smíchaných týmech jsme nejprve museli zvládnout kvíz o Bavorsku. Následovalo šoupání tupláků po stole, kde bylo cílem dostat sklenici plnou vody do daného území. Druhou hrou bylo zatloukání hřebíků do špalku. Aby to ale nebylo tak lehké, mohl se použít pouze druhý konec kladiva, ten zúžený. Tupláky přišly na řadu podruhé, teď se ovšem musely držet v natažené ruce – a že to nebylo nic lehkého. Posledním úkolem byla válka ukazováčků. Soupeři se zahákli zmíněnými prsty, a kdo přetáhl toho druhého ke konci stolu, vyhrál. Myslím, že můžu za všechny říct, že jsme si tuto netradiční olympiádu stoprocentně užili a mnoho se u ní nasmáli.
V neděli ráno se šlo do nedalekého kostela na mši, kde při té příležitosti zpíval sbor složený ze členů Kolpingovy rodiny. Následoval společný oběd, čímž se naše návštěva chýlila ke konci. Na závěr si pro nás naši kamarádi připravili malé překvapení – speciální Kolpingovu zmrzlinu. Všichni jsme si tedy pochutnali na oranžovo-černé pochoutce a pomalu začali balit kufry. Rychle jsme ještě koupili preclíky, aby i doma ochutnali tuto bavorskou dobrotu, a vydali se na cestu zpátky k domovu.
Co dodat na závěr? Z Německa jsme odjížděli plni dojmů a s tím, že to letos nebylo naposledy, co jsme naše přátele viděli. Abychom oslavili našich společných 10 let spolupráce, pozvali jsme členy Kolpingovy rodiny ze Schrobenhausenu k nám na návštěvu už v listopadu. Nyní se už jen můžeme těšit na jejich brzkou návštěvu a na další společné zážitky.
/ Eliška Brázdilová
