Koncert Richarda Haana - recenze
Jeho zvučný baryton slyšeli návštěvníci operních scén v mnoha zemích světa, tentokrát zněl v první listopadový večer jen pro návštěvníky koncertu Bítešského hudebného půlkruhu. Mnozí z dříve narozených ctitelů opery si připomněli jeho účinkování v brněnské Janáčkově opeře před mnoha lety, kdy i přes své mládí vynikal výkonem nad ostatní kolegy.
Vystoupení čerstvého nositele ceny Thálie a přemožitele kanálu La Manche patřilo, troufám si říci, k jednomu z vrcholů koncertů BHP. Již při prvních tónech, které doslova rozvibrovaly sál KD i naše nitra, bylo zřejmé, že na nás čeká velký zážitek. Jen jsme se vzpamatovali a vstřebali jednu árii, už nás zavalily tóny další a další. Svým hlasem, který zněl jako příboj, vystupováním a šarmem si všechny získal. Svědčí o tom i dvojnásobný potlesk vestoje.
Díky pohotovosti Ing. Hasoně si mohli návštěvníci již před koncertem opatřit jím pořízenou fotografii Richarda Haana při zkoušce v sále bítešského kulturního domu. Po koncertu si je většina návštěvníků odnášela podepsané na improvizované autogramiádě.
Co ještě dodat? Snad to, že si pan Haan posteskl při uvádění jedné z árií, že barytonisté jsou díky skladatelům oper odsouzeni většinou k záporným rolím, hrdinné milovníky ztvárňují vždy tenoři. Moje sousedka v hledišti mi v zápětí nato šeptla:“Kdyby opery psaly ženy, tak by prvními milovníky byli určitě barytonisté.“ Ať pan Pavarotti a jeho slavní kolegové prominou, ale souhlasila jsem. Alespoň pro tuto chvíli.
Zora Krupičková
