RECENZE: DVANÁCT STRUN ÚPLNĚ STAČÍ

... a zní orchestr. Ty struny ale musí rozeznívat dva geniální kytaristé. Kytarového mága prof. Štěpána Raka již bítešské publikum dobře zná z jeho sólových recitálů i společných projektů s Alfredem Strejčkem.

Na první řádný koncert 19. sezóny Bítešského hudebního půlkruhu 6. října jsme si navíc pozvali Jana Matěje Raka, o němž jeho tatínek často mluvil v superlativech. Ne, není to žádný epigon svého otce, šel svou vlastní cestou od písničkářství a přes hudbu Jaroslava Ježka dospěl až k Bachovi. Z tátových skladeb prý nehraje žádnou, prozradil nám na koncertu.

Velkolepá podívaná, přitom jen 12 strun...

Dvě kytary na pódiu nejsou nijak výjimečné, pro toto komorní uskupení existuje nepřeberné množství skladeb. To, co předvedli Štěpán a Jan Matěj, se však z běžného repertoáru vymyká. Pokud hrál jeden sólově, ten druhý pozorně naslouchal; a pokud hráli spolu, zazněl symfonický orchestr, od šepotavých houslových pianissim až po plné fortissimo. Obdivuhodně malebné kompozice Štěpána střídaly mistrné transkripce Jana Matěje. Štěpán připomněl blížící se výročí Karla IV. částí z programu Vivat Carolus Quartus – Smetanova Vltava plynula přes pražce jeho kytary s přirozeností průzračné vody. Letos sedmdesátiletý pan profesor má energii třicátníka a jeho fotky z koncertu už během naší společné večeře visely na facebooku.

Dechberoucí výkon protagonistů přiměl bítešské publikum povstat ze židlí a skandovaný potlesk bouřil dlouho kulturním domem z téměř 180 párů rukou.

Ještě, že jsme šli.
Otto Hasoň