Bítešské hody 2017 - ohlédnutí za vydařeným ročníkem

25.9.2017

PONDĚLÍ 4. 9.

Vernisáž hodové výstavy obrazů a keramiky Veroniky Bártové
S názvem „To.Viž" se konala na začátku hodového týdne. Výstavu zahájil ředitel ICaKK Tomáš Jelínek, předal slovo PaedDr. Evě Kočí Valové, která svým procítěným průvodním slovem navodila příjemnou atmosféru velkému množství návštěvníků. O kulturní program se postaral kytarista Stanislav Filip a Anna Schwarzbachová.
Mgr. Veronika Bártová, rozená Součková, žije se svojí rodinou ve Velké Bíteši, kde učí na II. stupni základní školy. Její hlavní specializací je výtvarná výchova, na kterou úspěšně navazuje vlastní uměleckou tvorbou ve svém volném čase.

STŘEDA 6. 9.

Den otevřených dveří fy AUTOIMPEX
Konal se v první hodový den. Firma využila tuto příležitost a v den zahájení bítešských hodů pozvala své obchodní partnery – dodavatele, odběratele a ostatní zákazníky, aby je seznámila se současným stavem a představila firemní novinky. Možnost poznat úspěšný bítešský podnik měla také veřejnost, pro kterou to byl příjemný začátek hodového týdne. Akce byla zakončena společenským večerem v hodovém sklípku „Na Staré poště". Při této příležitosti jsem se zeptal zakladatelů firmy manželů Reinwartových:

Jaký máte dnes pocit jako zakladatelé firmy AUTOIMPEX?
My jsme firmu Autoimpex založili před více jak pětadvaceti lety se sedmi lidmi. Dnes se ta celá skupina rozrostla na více než sedmdesát lidí. Dříve jsme byli generálním dovozcem nákladních vozidel firmy STEYER, pro tehdejší Československo. Převzetím fy Steyer firmou MAN jsme se stali jedním ze čtyř dealerů v ČR se servisními dílnami. Firma se velice dobře vyvíjela, my jsme zestárli a říkali jsme si, že budeme muset pomalu odejít. Pokusili jsme se oslovit více lidí, ale nakonec jsme našli ideální následovníky v rodině Štefků, protože oni tu naši firmu vedou v tom původním duchu. Je to logické, jsou mladí a plni elánu, nic lepšího nás nemohlo potkat. Dobré to bylo i pro Štefkovy, protože oni převzali normálně fungující podnik a my jsme tomu rádi. Jsme velice hrdi, že firmu převzala Štefkova rodina.

To se dobře poslouchá, Vy jste v současné době důchodce?
Ano, částečný důchodce...

A žijete ve Vídni.
Ano, bydlíme ve Vídni.

O doplnění jsem požádal současného majitele firmy Jana Štefka a jejího ředitele Ing. Zbyňka Schwarzbacha:
Při příležitosti Dne otevřených dveří předala firma 14 kusů odvozních souprav pro přepravu dřeva firmě Logistic Solution a podepsala dohodu o partnerství s firmou Agrotec Hustopeče.

ČTVRTEK 7. 9.

(Ne)jen operní koncert
Mimořádný koncert BHP s tímto poněkud „záhadným" názvem něco naznačoval – a to oprávněně: Čtveřice mladých umělců: Nikola Uramová, Marie Mičánová, Martin Vydra a Ondřej Slavičínský, doprovázených klavíristkou Janou Rambouskovou, místní rodačkou a absolventkou zdejší ZUŠ - nejenže brilantně odzpívala populární melodické árie, z nichž některé doplnila vtipnými scénkami, ale dokázala také navázat živý kontakt s posluchači, kteří zcela zaplnili velký sál kulturního domu. K jejich svátečnímu zážitku přispělo také společenské oblečení interpretů – nádherné róby „děvčat" v pastelových barvách i perfektně střižené tmavé obleky mužů. Zjišťuji, že se díky „Ottovi" pozvolna vytváří tradice každoročních kvalitních hodových koncertů.

PÁTEK 8. 9.

Páteční večer
Patří k největším hodovým zážitkům. Lidé nemusí ráno do práce a v sobotu mohou renovovat síly, aby v neděli byli v „cajku". Počasí nebylo zcela ideální, ale bohatý a perfektně připravený program to nemohlo ohrozit:

Narozeninový koncert Petra Bende
Více než tisícovka návštěvníků shromážděných kolem velkého pódia zdobícího bítešské náměstí, sledovala s velkým zájmem tuto ojedinělou produkci. Petr Bende slavil nejen životní jubileum, ale také 20 let své hudební kariéry. „Doma" v Bíteši se chtěl ukázat, a to se mu určitě podařilo. Zpíval se svoji věrnou kapelou, doplněnou velkým dechovým Big Bandem. K nevšednímu zážitku přispěli také jeho hosté: Richard Tesařík – legenda skupiny Yoyo Band, Bohouš Josef – zpěvák skupiny Burma Jones, hitmaker Ivan Hlas a Roman Horký – frontman skupiny Kamelot.
Dvouhodinový koncert plný skvělé muziky byl podpořen ojedinělou zvukovou aparaturou, světelným parkem i netradiční video produkcí.

Cimbálová muzika Jaroslava Čecha
Také toto seskupení výborných muzikantů nemohlo na bítešských hodech chybět. Bylo skvělým doplňkem hlavního programu a přispělo k žánrovému obohacení večerní nabídky.

SOBOTA 9. 9.

Česko-slovenský večer s folklórem
Byl úspěšným pokračováním družebních vztahů mezi Velkou Bíteší a východoslovenským městem Hanušovce nad Topľou, jejichž základ byl položen v roce 2002. Oba účinkující soubory - Národopisný soubor Bítešan a partnerský slovenský folklórní soubor Vargovčan, rozproudily nejen svoje taneční páry, ale dokázaly přimět také mnohé návštěvníky k nečekaným tanečním kreacím. Svůj velký podíl na tom má zajisté, také dobrý hodový „truňk", zvláště, když „žízeň bývá někdy silnější než touha po domově", jak prohlásil jeden známý bítešský samorost.
Naše město může být pyšné, že takto přispívá k tomuto neformálnímu a intenzívně „žitému" přátelství i k uchování tradiční lidové kultury obou našich národů. Organizace formou V.I.P. byla perfektní, sál zaplněný, nálada výborná a přátelství zpečetěno.

NEDĚLE 10. 9.

Ohlasy
Je hodová neděle, na parketu doznívají poslední tóny Moravské besedy a na lavičce u „fontánek" sedí tři starší sympatické paní, jejichž tváře ani dnes nezapřou někdejší přitažlivost. Jedna z nich mě poznala a oslovila:
„Pane K., ty vaše bítešský hody, to je neco nádhernýho a ešče na tom pěkně spraveným náměstí, to se nikde nevidí, tady ženský z Medříče to mužó potvrdit. Vyřiďte to prosím dál – všem, všem, co se na tom podíleli, poděkujte."
„Paní vyřídím, ale bude to fuška, je jich moc", slíbil jsem. Takže Vy všichni – zaměstnanci Informačního centra a Klubu kultury, rychtáři a rychtářko, hlavní stárku a stárko s veškerou chasou, soubore „Bítešan" i Ty písaři, konšelé, fraucimóre, policajti, cigáni, vozkové, pracovníci Technických služeb, městského úřadu, radnice a Vy všichni, kteří jste se na letošních hodech, včetně nádherného „Setkání na Podhorácku", podíleli, - přijměte toto prosté, ale o to upřímnější poděkování. V celém tom pestrém souhrnu to byla opravdu nádhera, podtržená příznivým počasím, načasovaným téměř do poslední hodiny.

STŘEDA 13. 9.

Kácení máje
V rybářském sklípku jsem se dal do řeči s dvěma „podlaháři" z podkrušnohorského města Oseku, pracujícími v blízkém okolí. Protože měli po šichtě a byli ubytováni v kulturním domě, využili této příležitosti a zúčastnili se kácení máje. Jeden si dal řízek z kapra, kterým byl doslova nadšen a prohlásil: „Takovou dobrotu jsem v životě nejedl, jak to ti chlapi jen dělají?" Druhý měl obavy z kostí a to ještě nevěděl, že „naši" rybáři dovedou zpracovat ocasní část ryby tak, že se dá jíst jako štrůdl. Rybu jsme zapíjeli vínem a já se snažil představit naše město i naše tradiční hody.
Potom jsme odešli do átria „Na Pětce", kde se v tu dobu připravovala mohutná aparatura pro vystoupení skupiny SPRINT. Pokračovali jsme v diskusi, líbilo se jim město i moravská srdečnost a pohostinnost. Z míry mě vyvedl pouze dotaz staršího z nich: „Kde tady máte nějakej market, chtěl bych si pořádně nakoupit?" Poznal, že mě otázka zaskočila a raději pokračoval sám: „Vy ste snad jediný město v republice, který nemá... Rázně jsem jej přerušil: „Víš co, nech toho, já raděj skočím pro víno!"...A potom při dobrém vínečku, burčáku, zpěvu a výborné náladě jsme zůstali téměř do konce...