OHLÉDNUTÍ: VERNISÁŽ VÝSTAVY LUBOMÍRA LACINY

Již tradičně se v pondělí, tentokrát 2. září „hodového týdne", zahajuje výstava prací některého z výtvarníků Bítešska. Tentokrát své plastiky vystavoval Lubomír Lacina.

Kurátory výstavy se stali ochotně a iniciativně manželé Marcela a Jiří Grégrovi, dlouholetí přátelé pana Laciny. Později mne oslovili s žádostí o úvodní slovo, což jsem přijala s potěšením. Během příprav výstavy vznikl nápad na rozšíření kulturního programu. Věděli jsme, že hudbou zarámuje program vernisáže kapela Žalozpěv a věděli jsme také o Lacinově oblibě Skácelových básní. Podařilo se nám skloubit mluvené slovo s hudbou.

Skácelovy básně recitoval MUDr. Tomáš Lajkep. První z nich, Suma sochařského umění, byla básníkovým holdem tvrdé sochařské práci. Druhou s názvem Modlitba si upravily Javory jako píseň. A právě touto melodií podmaloval Žalozpěv citlivě přednášené slovo. Bylo to naše překvapení pro Lubomíra Lacinu, který se právě dožívá šedesáti let. Za všechny přítomné jsem mu přála především hodně zdraví a samozřejmě i další inspiraci a chuť ji uvádět do života. Měla jsem toho původně v plánu říci daleko víc, ale i mě ovlivnila atmosféra programu tak, že jsem mluvila spíš „zpatra a ze srdce".

Program završila kapela Žalozpěv, která zahrála poslední skladbu právě pro Lubomíra Lacinu. Jsou to skvělí a citliví muzikanti.

Přes znalost o nevonící sebechvále si myslím, že se vernisáž podařila a emotivní program zapůsobil nejen na oslavence, ale i na ostatní přítomné. A to jsme si přáli stejně jako seznámit veřejnost s uměním jejich spoluobčana.

Zora Krupičková, foto Otto Hasoň.