SVĚTOVÁ PREMIÉRA OPERY ZDEŇKA POLOLÁNÍKA V OLOMOUCI "NOC PLNÁ SVĚTLA"
Světová premiéra opery o naději, lásce a síle oběti.
Moravské divadlo Olomouc uvedlo ve světové premiéře operu Zdeňka Pololánika Noc plná světla. Libreto podle námětu Paula Claudela připravil Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký.
Záštitu nad inscenací převzal kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.
Reprízy opery budou pokračovat v nastávající sezóně.
Délka představení: cca 2 hod. 30 min., 1 přestávka.
Diváky příběh zavede na francouzský středověký venkov: Otec rodiny se rozhodne vykonat pouť do Jeruzaléma. Předtím předá své hospodářství Jakubovi Hurymu a přeje si, aby se za něj provdala jeho starší dcera Violéna. Ta však svým polibkem vykoupí stavitele chrámů Petra z Craonu, který je stižen malomocenstvím. Sama podlehne nákaze a odchází do útulku pro malomocné. Její sestra Mara, která nepřála sňatku Violény, se poté provdá za Jakuba. Po několika letech se jim narodí dítě, které však zemře. Mara s mrtvým dítětem vyhledá o vánoční noci Violénu a prosí ji, aby jako světice vykonala zázrak...
"Této době zásadním způsobem chybí pokora. A právě tato inscenace je příběhem o pokoře, vyrovnání se s osudem. Zároveň obsahuje zásadní křesťanský mýtus o zrození," vysvětlil režisér Michael Tarant. A s pokorou k dílu podle něj přistupují i tvůrci. "Je to vždycky zvláštní odpovědnost, dělat něco úplně nového. Pohybujeme se po neprobádané půdě," naznačil Tarant.
Opera není podle dirigenta Petra Šumníka divácky složitým kusem. "Je to naopak dílo velmi sdělné, pochopitelné. A to i přesto, že Pololáník nepracuje tradičním způsobem: například sbor používá jen jako další barvu, jako vokální hudební nástroj. Už samotný začátek je na operu neobvyklý, nezačíná totiž předehrou," prozradil Šumník. Na operu je nezvyklé i hluboké poselství, které se v díle skrývá: "Nositelem všeho je text. Hudba je krásná, ale text je v tomto případě nejdůležitější. Musíme klást velký důraz na to, aby nám bylo dobře rozumnět," vysvětlila představitelka Violény Lea Vítková.
Letos osmasedmdesátiletý Zdeněk Poláník pochází z Brna, je autorem více než sedmi stovek hudebních děl, velkou část jeho tvorby zabírá hudba filmová, zkomponoval ji například pro filmy Žert, Lev s bílou hřívou či seriál Synové a dcery Jakuba skláře. Je autorem četných církevních kancionálů, hudbu ale napsal i pro oslavný seriál Gottwald.
UPOUTÁVKA MORAVSKÉHO DIVADLA V OLOMOUCI
ROZHOVOR SE SUMNIKEM V ČT
Hudební skladatel a varhaník Zdeněk Pololáník absolvoval brněnskou konzervatoř ve varhanní třídě Josefa Černockého (1952-57), skladbu studoval zprvu soukromě u Františka Suchého, poté na JAMU u Viléma Petrželky a Theodora Schaefera (1957-61). Již během studia zaujal zcela mimořádným skladatelským talentem, spojujícím bohatou, velkorysou a osobitou hudební invenci s vyspělou kompoziční technikou i oslnivou instrumentací. Své skladatelské schopnosti tříbil Pololáník také samostatným studiem nahrávek, analýzou partitur a zejména originálním přístupem k řešení svých tvůrčích úkolů. V 60. letech byl členem avantgardní brněnské skladatelské "skupiny A", přičemž složil jednu z prvních elektronických skladeb v tehdejším Československu. Provedení svých skladeb se dočkal poměrně záhy v mnoha zemích světa (v celé Evropě včetně V. Británie a SSSR, v USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii, Jihoafrické republice, na Novém Zélandě aj.), rozhlasových a gramofonových nahrávek i tištěných vydání svých děl u domácích i zahraničních vydavatelů. Ve výčtu interpretů Pololáníkových skladeb figuruje celá plejáda jmen vynikajících dirigentů a sólistů.
Zdeněk Pololáník žije se svou manželkou Jarmilou, roz. Linkovou v Ostrovačicích u Brna, kde působí jako ředitel kůru a varhaník. V letech 1990 - 1994 byl též varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. Pedagogickou práci Zdeňka Pololáníka tvořily od jeho studentských let soukromé lekce a konzultace. V konkurzním řízení na místo odborného asistenta katedry skladby a dirigování HF JAMU v roce 1990 sice nebyl vybrán, nicméně na výzvu rektorky JAMU Aleny Veselé v letech 1990 - 1995 učil na JAMU obory duchovní hudba, scénická a filmová hudba a založil tam první Kabinet duchovni hudby v ČSFR. Za svou uměleckou práci byl Zdeněk Pololáník odměněn několika cenami v soutěžích liturgické hudby, udělením čestného očanství městyse Ostrovačice (1998), Řádem sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference (2001) a Cenou Jihomoravského kraje (2005). V České Třebové se od roku 2005 koná každoročně Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka. Pokračovateli hudební tradice v rodině Zdeňka Pololáníka jsou jeho dcera, varhanice Jana Kubová - Pololáníková a syn, dirigent, aranžér a skladatel Petr Pololáník .
Skladatelská tvorba Zdeňka Pololáníka má tři výrazné oblasti: První je hudba koncertní a hudebně dramatická, druhá hudba duchovní a třetí hudba k filmům, činohrám, pro rozhlas a televizi. Autonomní hudební díla zahrnují na 280 titulů. Některé skladby jsou psány na biblické texty, mnohé jsou svou formou určeny pro bohoslužby. Poněkud odlišná, především svým určením, je hudba třetího oblasti: okolo 400 hudeb filmových, televizních, scénických a k rozhlasovým hrám - výsledek spolupráce s 45 režiséry nebo choreografy. Pololáník se v této oblasti angažoval z existenčních důvodů. Byl celý život ve svobodném povolání. Postupně však mezi Pololáníkovou tvorbou pro nehudební dramatické žánry vznikla řada závažných a úspěšných děl, od nichž vedla cesta k tvorbě samostatných hudebně dramatických děl. Mimořádných spontánních úspěchů jeho hudby se dostalo v tehdejším Sovětském Svazu. Pololáník se stal dokonce neoficiálním prostředníkem mezi hudební avantgardou českou a sovětskou. I když ani na jedné straně nebylo žádné nadšení pro komunistickou politiku, v Hudebních rozhledech vyšel dvoustránkový rozhovor s Alenou Němcovou "Se Zdeňkem Pololáníkem o jeho sovětských přátelích...". Skladatel Pavel Smutný napsal 6. 4. 1997 v dopise Bohumilu Smejkalovi o svém učiteli Zdeňku Pololáníkovi: "Ačkoliv byl od nástupu normalizace až do r. 1989 v oficiální nemilosti, neohroženě hájil svou samostatnou a mravně pevnou pozici a nebál se ani v těch nejhorších letech psát duchovní díla a vykonávat funkci varhaníka a sbormistra v kostele v Ostrovačicích. Nikdy s režimem nekolaboroval a svou pevnou křesťanskou vírou podloženou mravní autoritou byl i v těchto nelehkých dobách oporou pro mnohé kolegy a známé. Jeho pevný nezištný charakter a nepodbízivost ho před ani po listopadu 1989 nenutily k honbě za kariérou, slávou a materiálními výhodami..."
V Pololáníkově tvorbě se uplatňuje nejen pestrá rozmanitost žánrů, záliba v nevšedních nástrojových seskupeních, i neobvyklých uměleckých koncepcích, ale také pozoruhodná vzájemná stylová kontrastnost jednotlivých dě1, byt' nesoucích určité společné konstantní znaky individuálního skladatelova projevu. Ač v šedesátých letech stál jako autor v popředí hudebně novátorských snah u nás, instinktivně se distancoval od dobového hyperkonstruktivismu, od samoúčelně drastického zvuku, chronického tíhnutí k depresivním náladám a jiných módních nectností. Základní poselství naděje a jasu je nepochybně příčinou obliby Pololáníkových skladeb přes jejich zdánlivou komplikovanost i u širšího publika.
