75. LET OD KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Druhá světová válka v letech 1939 – 1945 byla největší a nejzhoubnější v historii lidstva. Zahubila 50 miliónů lidí – vojáků v boji, civilního obyvatelstva v koncentračních táborech a bombardovaných městech, zajatců v lágrech, mladých lidí na nucených pracích, popravených odbojářů a partyzánů, další zahynuli nemocemi a na následky válečných událostí. Desítky miliónů přežily s trvale podlomeným zdravím a jako invalidé.

I naši občané ve Velké Bíteši poznali hrůzy války. Desítky z nich se zařadilo do neblahého počtu mrtvých a ti, kteří se seznámili s krutým režimem ve vězení a vrátili se, mohli mluvit o štěstí.
Ze zápisů, které sestavoval Jaromír Kotík pro bítešské muzeum, obsahující vyprávění pamětníků konce války bych rád vzpomenul několik osudů našich spoluobčanů, pro které se stalo období protektorátu osudným.
Uprostřed dubna 1940 byli zatčeni za rozšiřování ilegálního tisku František Žák (44 let) stolařský dělník a Václav Lev (52 let), kolportér Moravských novin. Byli souzeni a odsouzeni a zahynuli v koncentračních táborech do roku 1942.
Ředitel hospodářské školy Bohuslav Kříž – přišel k nám z Valašska a brzy se stal významnou osobností našeho města pro svou společenskou angažovanost. Nikdo, kromě zasvěcených nevěděl, že šedesátiletý ředitel je organizátorem odboje proti okupantům v široké oblasti jihozápadní Moravy. Gestapo udeřilo 31. března 1942 a Kříž byl uvězněn v Kounicových kolejích v Brně. Domů se již nevrátil. V kruté době stanného práva za pověstné „heydrichiády" byl popraven 22. června 1942 pro „činnost sloužící nepřátelům Říše".
Zdejší rodák Antonín Valach pocházel z domu čp. 20 na náměstí z rodiny malozemědělce a drobného živnostníka. Vystudoval obchodní akademii a byl zaměstnán v pojišťovně Slavia v Brně. Jako záložní důstojník ČS armády se po okupaci zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Byl zatčen gestapem v roce 1941, odsouzen k několikaletému žaláři a zahynul v káznici v Německu v roce 1943 ve 39 letech.
Ve Velké Bíteši byla počátkem války pouze jedna židovská rodina Fuchsova. Její členové se k nám přistěhovali ve 20. letech z Malacek, když zakoupili dům čp. 86 na náměstí. Byla to matka Žofie, dcery Kateřina a Rudolfa a syn Karel. Společně vedli výčep lihovin a sklad piva s rozvozem. Karel Fuchs byl společenský člověk, sokol a funkcionář sportovního klubu. Brzy po okupaci byli všichni Fuchsovi, jako židé, odtransportováni do koncentračních táborů v Terezíně a Osvětimi. Žádný se po válce nevrátil. Zahynuli v letech 1942 a 1943.
Četníci praporčík Jan Doležal (42 let) a štábní strážmistr Alois Ciglín (39 let) sloužili za okupace na stanici ve Velké Bíteši umístěné v 1. patře domu čp. 7 na náměstí. Dne 27. července 1943 je odvezlo gestapo. Rozsudkem soudu ve Vratislavy odsouzeni za nepřátelskou činnost proti Říši k smrti. Byli popraveni 4. května 1944. Jaký byl důvod? Stali se obětmi provokatéra gestapa Otakara Chalupy, který se vydával za odbojového činovníka. Četníci uvěřili jeho vývodům po zadržení ve Velké Bíteši v polovině července 1943 a propustili jej na svobodu, třebaže měl u sebe pistoli, ilegální tisk a falešnou legitimaci.
Do rodného města si přijel pro smrt partyzán Lev Krča narozený v domě čp. 17 na náměstí roku 1902. Byl akademickým architektem se specializací na tělovýchovná a sportovní zařízení. Na sklonku války se zdržoval v ilegalitě na Velkobítešsku jako člen štábu odbojové organizace Rady 3. Při plnění úkolu partyzánské spojky přišel o život za leteckého odstřelování komunikací 27. dubna na meziříčském mostě v Lánicích.
Tragicky skončil na samém prahu osvobození další zdejší rodák Zdeněk Babák z domu čp. 82 na náměstí, kde se narodil roku 1923 v rodině obchodníka s textilem a trafikanta. Zapojil se do odbojového hnutí v rámci organizace R3, naposledy jako spojka velitele skupiny TAU kpt. Miroslava Vetišky. Aktivně působil jako partyzán na Velkomeziříčsku až do oné osudové neděle 6. května 1945, kdy padl do zajetí Němců na Meziříčské radnici. Byl v řadě 57 odbojářů a členů Revolučního národního výboru ve Velkém Meziříčí, kteří byli popraveni na březích Oslavy a Balinky v pondělí dne 7. května 1945.
Z domu čp. 36 v Lánicích pocházel Antonín Novák. Jeho otec byl kominický mistr. Zcela na sklonku války se připojil k partyzánskému oddílu v obci Březské a v přestřelce s ustupujícími Němci padl ve věku 19 let.

Poslední měsíce války ve Velké Bíteši

V prvních měsících roku 1945 již bylo všudy přítomné, že se válka schyluje ke svému konci. Rudá armáda již byla na Slovensku, postupovala dále na Moravu a koncem dubna osvobodila město Brno. Náhle ale nastal nečekaný obrat událostí. Německá vojska v reakci na danou situaci vytvořila silnou obranu s výhodným postavením na říčanském kopci. Tímto se postup vojsk Rudé armády od Brna zastavil a Bíteš se dostala do přímé blízkosti bojů válečné fronty.
Městem projížděly nekonečné kolony německé armády střídány němci prchajícími před Rudou armádou směrem na Prahu ve snaze dostat se do Amerického zajetí. Jejich přítomnost naznačovala, že den kýžené svobody se blíží. Německé velitelství nařídilo místním občanům účast na výkopových pracích zákopů po obvodu města proti postupu Rudé armády. Město bylo téměř každodenně od konce dubna až do 9. května bombardováno z letadel a dělostřelecky odstřelováno. Mezi obyvatelstvem byli mrtví a ranění, mnoho domů bylo pobořeno a vypáleno. Lidé se skrývali ve sklepích nebo utekli z města do okolních lesů, vesnic a samot.
Němci se ze všech sil zuřivě bránili a Velká Bíteš byla zcela pod jejich kontrolou. Důvodem byla skutečnost, že město bylo významnou silniční křižovatkou a klíčovým uzlem strategického ústupu armád v okolí Brna směrem na západ. Nejhůře byla Bíteš postižena v noci z 8. na 9. května. Na křižovatce Kostelní ulice a náměstí se slévaly mohutné proudy německého vojska a při průchodu městem se stávaly terčem útočících letadel i dělostřelecké palby. Kolem 22. hodiny ozářil prostor náměstí světelný zdroj, pomalu se snášející na padáku k zemi. Osvětlený prostor se stal snadným terčem pro shoz tříštivých i zápalných bomb. Zapáleny byly domy při silnici v západní části náměstí a ohnivá záře dobře naváděla letadla bombardující německý ústup. Klid nastal teprve mezi 4. a 5. hodinou ranní 9. května. Do města začali proudit vojáci osvobozující Rudé armády.
Po 8. hodině ranní však dva svazy letadel nečekaně zaútočili na malé zbytky ustupujících němců, kteří již byli dávno rozprášeni a silně promíšeni s oddíly Rudé armády, dokončujícími poslední fázi bojových akcí – čištění dobytého území od nepřítele a přebírání zajatců. Letadla shodila náklad bomb v prostoru severovýchodně od města a zasáhla jeho okrajové části, včetně pásu zastavěné plochy podél náměstí a Hrnčířské, Růžové i Kozí ulice. Tak skončil nejhrůznější nálet s největšími škodami na životech a majetku bítešských obyvatel.

Dva týdny konfrontace města s válečnými událostmi zanechaly stopy:
- újma na životě 30 osob, újma na zdraví cca 20 osob
- z 412 Velkobítešských domů 249 poškozeno; 27 obytných a 25 hospodářských zcela vyhořelo a 19 bylo rozmetáno bombami
- poškozeny komunikace, znehodnoceny plochy polních porostů
- potrháno elektrické a telefonní vedení, narušena síť vodovodního potrubí

Dle výkazu škod způsobených ve Velké Bíteši válečnými událostmi druhé světové války, čítala škoda na životech, majetku a jiných (totální nasazení v protektorátu i mimo něj – tzv. nucené přikázání) 32 259 340,- Kčs.

Snad bude vhodné zopakovat jména těch, jejichž životy skončili násilně v letech okupace, nebo kteří ztratili svůj život následkem válečných událostí.

BABÁK ZDENĚK popraven ve Velkém Meziříčí 1945
BALÁK FRANTIŠEK zabit při náletu 1945
CAHA MATĚJ zabit při náletu 1945
ČEJDA JOSEF zabit při náletu 1945
CIGLÍN ALOIS popraven ve Vratislavi 1944
DOLEŽAL JAN popraven ve Vratislavi 1944
FUCHS KAREL zahynul v koncentračním táboře 1943
FUCHSOVÁ KATEŘINA zahynula v Terezíně 1944
FUCHSOVÁ RUDOLFA zahynula v Terezíně 1944
FUCHSOVÁ ŽOFIE zahynula v Terezíně 1945
GREGOR GUSTAV zemřel na následky zranění po náletu 1945
HOLÍK JAN zabit při náletu 1945
KRČA LEV zabit při náletu 1945
KŘÍŽ BOHUSLAV popraven v Brně 1942
LEV VÁCLAV zemřel v koncentračním táboře 1940
MUŽÍK JAN zabit nalezenou bombou 1945
NOVÁK ANTONÍN zastřelen u Březského 1945
OBERREITER JAN zabit nalezenou bombou 1945
POSPÍŠIL FRANTIŠEK zabit při náletu 1945
POSPÍŠILOVÁ ANNA zabita při náletu 1945
RAUŠOVÁ FRANTIŠKA zabita při náletu 1945
RUDOLF IVAN zabit při náletu 1945
RUDOLF KAREL zabit při náletu 1945
RUDOLF MOŘIC zabit při náletu 1945
RUDOLFOVÁ ALENA zabita při náletu 1945
RUDOLFOVÁ EMA zabita při náletu 1945
SYSEL AUGUSTIN zabit nalezenou bombou 1945
VALACH ANTONÍN zemřel ve vězení 1943
VALOVÁ MARTA zabita nalezenou bombou 1945
ŽÁK FRANTIŠEK zemřel na následky věznění 1943

Jména bítešských obětí druhé světové války byla zvěčněna na pomníku padlých, který se nachází v prostranství u kostela sv. Jana Křtitele a rozmnožily tak desítky jmen obětí první světové války, na jejichž paměť byl pomník navržen Leopoldem Sekou, v roce 1925 slavnostně odhalen.

Život v protektorátu

Období protektorátu Čechy a Morava spojené po většinu času s 2. světovou válkou s sebou neslo pro obyvatele ne jedno příkoří a notnou dávku opatrnosti. I v tomto období však život běžel dál a běžný občan musel nadále fungovat a vyvíjet každodenní činnost. Ne však pro Protektorát nebo pro Říši, která vítězí na všech frontách proti bolševismu a plutokracii – jak hlásala tehdejší propaganda, ale pro svoje živobytí – rodinu, živnost nebo menší či větší hospodářství, které vlastnil.
Níže si nastíníme několik postřehů z oné doby. V každodenním životě se mohli a také se setkali i Bítešští občané s těmito aspekty života poplatnými pro období Protektorátu Čechy a Morava.

Protektorátní propaganda

Jak již bylo zmíněno výše - typická pro Třetí říši i Protektorát Čechy a Morava byla plakátová propaganda. Každé údobí Protektorátu se odrazilo na vylepených plakátech, které se umisťovaly, kam jen to bylo trochu možné a tiskárny chrlily jeden za druhým navzdory nedostatku papíru. Propaganda nejdříve oslavovala vítěství. S velkým písmenem „V" jste se mohli setkat prakticky všude – od parkových výzdob záhonů přes veškeré veřejné dopravní prostředky až po gigantické instalace na fasádách budov. Motem bylo heslo „Říše vítězí na všech frontách pro Evropu". Postupem času nesla hesla na plakátech povzbuzování, že se nebude kapitulovat „Wir kapitulieren nie!!". Rok 1944 přináší výstrahy před Bolševismem, a tak se na všech veřejných místech objevily plakáty s motivem „Tvoji bratři?" na nichž protektorátní občan uviděl fotografie zvlášť vybraných typů osob a pod nimi varovný text: Tak vypadají ti proti kterým bojuje německý voják a před nimiž má být uchráněna Evropa. Korunou protisovětské propagandy byl plakát, který dlouho visel i ve Velké Bíteši v radničním průjezdu. Tato propagační tiskovina obsahovala motiv černé siluety Pražského hradu ke které se svrchu přibližovala zkrvavená ruka s drápy. Text obsahoval moto „Zachváti-li tě, zahyneš!". Občas jste se na těchto plakátech mohli setkat s dovětkem vynalézavých občanů - „já se nebojím, já tam nebydlím".

Právě k této poslední fázi propagandy byla na začátku roku 1944 v Protektorátu Čechy a Morava založena Liga proti bolševismu s úlohou propagovat Německo jako zachránce evropské civilizace a dále rozvíjet protikomunistickou a protisovětskou propagandu. Oficiálním důvodem založení byl podpis československo-sovětské smlouvy o spojenectví v prosinci 1943. Zakládající valná hromada se konala 23. ledna 1944 v Praze. Organizace podléhala přímo Ministerstvu školství a lidové osvěty, které vedl Emanuel Moravec. V čele Ligy stál od počátku profesor Josef Drachovský, Josef Bartoň z Dobenína, Josef Kliment a Karel Röhlich. Řada členů výboru byla ke členství v podstatě donucena, mezi nimi například Václav Talich nebo Josef Šusta či Karel Pešek, ale část členů výboru pracovala v lize s nadšením, například Vladimír Krychtálek, Robert Rychtrmoc, Hugo Tuskány nebo František Teuner.

Liga proti Bolševismu měla na starosti právě protisovětskou kampaň, ať již plakátovou, tiskovou a brožurkovou, tak i kampaň za pomoci rozhlasu a masových aktivistických organizací. Od svého založení do ledna 1945 Liga uspořádala 231 veřejných projevů a přednášek. Nucená účast na tzv. veřejných projevech byla jednou z nepříjemných povinností protektorátních občanů. Ve Velké Bíteši byly uprostřed roku 1944 uspořádány dva velké projevy. Po prvé byli naši občané soustředěni pod všemožným nátlakem v kině Viktoria, kde se hovořilo na téma „Tvoříme jednotnou frontu proti bolševismu", kdy pořadatelství bylo svěřeno Národnímu souručenství. Druhý projev v červenci 1944 měl být manifestační. Záštitu převzal okresní hejtman z Velkého Meziříčí Hugo Tuskany, který v projevu na náměstí bubnoval na poplach a sjednocoval všechny síly proti hrozícímu nebezpečí z východu.

Měnová politika a zásobování obyvatelstva

V roce 1940 byly zavedeny 10, 20 a 50 haléřové mince, 1, 5, 10, 20, dvě 50 a dvě 100korunové státovky. Postupně byla měna doplněna o jednokorunovou minci, 500, 1000 a 5000korunové bankovky. Protektorátní mince byly raženy v továrně na nábytek v Lysé nad Labem z technického zinku. Kurz protektorátní koruny byl uměle stanoven v poměru k říšské marce, a to 1 RM : 10 K.
Tato skutečnost vedla krátce po obsazení zbytku republiky v březnu 1939 k drancování českých a moravských obchodů, kdy němečtí okupanti a říšští Němci v kurzu, který neodpovídal reálné hodnotě (ta byla asi 1:6), vykupovali zboží, potraviny, alkohol. Bankovky protektorátní měny byly dvoujazyčné, českoněmecké.
Se začátkem druhé světové války byl pak na území Protektorátu Čechy a Morava zaveden přídělový systém - takzvané potravinové lístky. Na ty se dalo pořídit nejen jídlo, ale i další spotřební zboží. Potravinové lístky vydávaly obecní úřady. Vypadaly podobně jako dřívější stravenky ve školních jídelnách - obsahovaly kolonky pro osobní údaje a jednotlivé útržky na příděly. Na příděl byly v podstatě všechny potraviny, které se v tehdejším protektorátu daly sehnat - a taky další zboží.
K hlavním potravinám – maso, mléko, tuky, chleba se postupem času do přídělového systému zařadilo prakticky cokoliv včetně šatů nebo třeba benzínu. Lístky ovšem nenahrazovaly peníze, mimo udání lístku za danou komoditu musel obyvatel protektorátu za zboží ještě zaplatit. V protektorátu bylo jídla obecně málo, protože se muselo pamatovat i na zásobování armády. Povinné odvody (postupem času stále vyšší) z vlastního chovu či vlastní úrody byly běžnou součástí života a porušení bylo přísně trestané.
Během roku 1944 stouply ceny životních potřeb na neúnosnou hranici průměrným možnostem většiny občanů – jednalo se o ceny zboží pod rukou. Přídělové ceny v obchodech se udržely, ovšem z přídělového systému protektorátní občan nemohl vyjít. Kvetl tak „černý trh". Rolnická komise řešila případ, kdy 1 cent pšenice byl prodán za K 1.600,-. Náruživí kuřáci dávali za jednu cigaretu až deset korun.

Dobový kronikářský zápis uvádí ceny některých komodit:
vepřová sádlo až   K 500,- za 1 kg
máslo                      K 400,- za 1 kg
mouka pšeničná   K 40,- za 1 kg
lůj                            K 200,- za 1 kg
cukr                        K 100,- za 1 kg
slivovice                 K 1.000,- i více za 1 litr
mléko                     K 5,- až 15,- za 1 litr
brambory              K 100,- až 200,- za 1 cnet
Lidé si v období protektorátu, když se jim vedlo dobře, vydělali zhruba K 400,- za týden. Uznáte jistě sami, že obživa v období protektorátu nebyla lehká.
Důsledky války byly patrné do počátku 50. let. 20. století. Ještě v roce 1950 byly potraviny „na lístky" (přídělový systém v Československu přetrval až do roku 1953). Všechny životní potřeby šlo získat i volně, ovšem za mnohonásobně vyšší cenu. Na lístky jste koupili kilo cukru za 15,- Kčs, kilo másla stálo 80,- Kčs. Ve volném prodeji jste za cukr zaplatili 160,- Kčs a za máslo dokonce 330,- Kčs. Nebo byste byli ochotni dát 1600,- Kčs za kilogram čaje či 800,- Kčs za stejné množství kávy při průměrném platu zhruba 900,- Kčs za měsíc?

Ivo Kříž