Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Únor 2016 |
37
Jako jeden z nejlepších dárků všichni účastníci akce vyhodnotili vystoupení bubeníků
Tom-tom bandu ze ZUŠ Velká Bíteš, pod vedením pana učitele Rudolfa Drozda. Velké
poděkování patří panu řediteli Františku Kratochvílovi, který nám umožnil toto vystoupení
zažít. Budeme se těšit na další spolupráci.
Za celou organizaci Domov bez zámků Náměšť nad Oslavou p. o.
Monika Holánková, vedoucí úseku ambulantních služeb
55 LET TRADICE ŠTĚDRODENNÍHO POCHODU
Atmosféra adventu a Vánoc je neopakovatelná, zvláštní a výjimečná, pro věřící i nevěřící.
Vše vrcholí na Štědrý den slavnostní večeří, zpíváním koled, předáváním dárků u stromečku
a pro některé i půlnoční mší. V tomto období pociťuje i jinak uzavřený člověk zvláštní kouzlo
a chce prožít tyto sváteční chvíle v lidské pospolitosti. Ne všem je to však dopřáno.
A v tomto zádumčivém adventním čase, v mrazivém prosinci roku 1961, se v hlavách
několika mladých Domašováků zrodil nápad vyrazit na Štědrý den do míst svých oblíbených
letních toulek - na Šmelcovnu a dále proti proudu Bílého potoka. Prošli kolem mlýnů pana
Kuchyňky, Chomouta a Absolína, kolem Výřích skal, Starých hamrů až k soutoku Bílého
potoka s Přibyslavským - zvaným „František“. Potom proti jeho proudu ke starému mlýnu
známému jako „Pelegrýn“, podle dřívějšího majitele Pelegrýna Brychty. Vracet se nechtěli
stejnou cestou, ale šli přes Lesní Hluboké ke sv. Anně a dále cestou kolem hřbitova domů.
Osm účastníků tehdy netušilo, že se z jejich štědrodenní vycházky stane tradice a vždy
znovu na Štědrý den se bude cesta opakovat. První ročník byl tedy na světě a díky svědo-
mitosti Zdeňka Havlíčka a Jaroslava Otto je od roku 1972 vedena kronika, která všechny
ročníky (těch prvních 10 zpětně) dokumentuje. Domašovští se o své dojmy podělili s ko-
legy v První brněnské a po deseti letech (v roce 1971) se k nim připojila i tzv. „bítešská
větev“ pochodu, která se s domašovskou setkává v již zmíněném místě zvaném Pelegrýn.
Odtud odcházíme společně hlubokým a strmým úvozem do hospůdky v Lesním Hlubokém.
V těch prvních ročnících to byla ještě původní stará hospoda „U Ryšánků“, kde nás již oče-
kával rozšafný pan Ryšánek s manželkou, se svátečně vystrojenými domorodci i s několika
myslivci v uniformách. V příjemně vytopené místnosti stál na stole vyzdobeném jedlo-
vými větvičkami velký kastrol se svařeným vínem a pan hostinský pomalu připravoval
potřebné množství sardinek s chlebem a cibulí, které se staly nedílnou součástí pochodu.
Tehdy ještě mělo všechno svůj řád a na řadu přišlo sborové zpívání vánočních koled za
doprovodu harmoniky Jaroslava Otto, zakončené jeho oblíbeným sólem „Jóój cigán...“.
Později se někteří Bítešáci postupně postarali i o houslový doprovod - Pol Stanislav st.,
Burian Jaroslav (ředitel ZUŠ) se synem a Smrž Jaromír. Tato vrcholová léta však již probí-
hala v nových prostorách. Původní útulné prostředí se nadobro vytratilo, odešli i muzikanti
a s nimi i neodmyslitelný zpěv vánočních koled. Měnili se i hospodští. Konzumní způsob
života ovlivnil i tento krásný zvyk.