Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Listopad
2015 |
říct, že křesťané by se snáze dohodli třeba s budhisty, kteří věří a vyznávají úplně jiné
věci a úplně jiným způsobem, zatímco blízkost některých základních výpovědí mezi
křesťanstvím a islámem ty věci možná komplikuje.
Nicméně historie vzájemných kontaktů mezi evropskými křesťany a muslimy je
spíše znamením mocensko-politicko-vojenské konfrontace, než ve znamení nějakých
teologických sporů. Evropané se nejdříve setkávali s muslimy, s těmi arabskými,
kterým Evropané říkali
Saracéni
, tedy ti arabští muslimové, kteří po nějakou dobu
ohrožovali Evropu zejména z jihovýchodu a posléze těch posledních pět století koexi-
stence mezi světem evropským a světem islámským, kdy potom Saracény v čele světa
islámu vystřídali
Turci
. Potom, někdy od 15. stol. až do konce I. světové války, jsou
pojmy Turek a muslim spíše synonyma, jako by se trochu pozapomnělo, že to začalo
v arabském prostředí, ale každopádně to „přeznačování“ má spíše povahu vzájemného
měření sil, než že by šlo o to, co je podobného nebo rozdílného mezi křesťanstvím
a islámem.
Už pár let po smrti zakladatele islámu Mohameda v roce 632 se chalív Omar, druhý
z jeho nástupců, dostává v roce 638 do
Jerusaléma
a tím vlastně způsobuje změnu
pro křesťanskou Evropu, která není ani tak politická, jako spíše symbolická. Tím se
nejsvětější místo křesťanské víry a tradice, cíl křesťanských poutníků a velmi důležitý
motiv křesťanské literatury, umění a sebepojetí, stává součástí islámu. Od té doby až
na práh současnosti byla Svatá země v rukou muslimských panovníků. Za zmínku
stojí ještě jedno datum - rok 732, kdy překvapivě a pro mnohé naprosto nečekaně
nastal vítězný pochod muslimských vojsk různými směry, ale zejména směrem k Ev-
ropě. Zastaven byl někde u Tours ve Francii, kdy Karel „Kladivo“ udělal tečku za
jejich postupem do Evropy. V následujících staletích docházelo ke snaze změnit si-
tuaci zejména ve Svaté zemi. V sérii křížových výprav mezi 11. a 12. stoletím chtěli
evropští křesťané získat zpět ta nejsvětější místa křesťanské víry a tradice z rukou,
jak se tehdy říkalo „nevěřících“. To se příliš nezdařilo, navíc tyto křížové výpravy
způsobily velké morální trauma, protože došlo k mnoha nespravedlnostem, které
předčily všechno dobré, co jinak touto cestou mohlo vzniknout, jak se domnívali ti,
kteří ve své upřímné křesťanské víře tato tažení podporovali. Potom evropští křesťané
vytlačili muslimy z jihu Španělska a Portugalska, kde byli několik set let u politické
moci, zpět na sever Afriky. Evropa se tedy nemuslimisovala a došlo k znovu získání
Pyrenejského poloostrova pro křesťanské panovníky.
Tato vzájemná interakce nebyla jenom negativní a konfliktní. V době největšího
rozkvětu arabské muslimské kultury dosahovali nejlepší arabští učenci největších in-
telektuálních, vědeckých a literárních výkonů té doby, takže se nejchytřejší křesťané
a nejchytřejší židé učili arabsky, aby mohli číst ty nejlepší knihy, které v době středo-
věku vznikaly, takže tady byla dobrá
vzájemně se obohacující kulturní výměna
. Toto
je přece jenom jeden povzbudivý protipříklad z této jinak složité, konfliktní interakce
mezi světem islámu a světem evropským.
pokračování příště, Alois Koukola
41