Basic HTML Version
|
Říjen
2015
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
30
na překážku. Bez nějaké snahy o společné hledání smyslu našeho pobytu „zde“, bez hledání
něčeho přesahujícího, spirituálního, se zde budeme jen „bezduše“ poflakovat, planě diskuto-
vat a hlavně konzumovat, abychom naplnili „sebezničují“ teorii neustálého růstu HDP.
Když jsem dopsal tyto první řádky, narazil jsem čirou náhodou na moudrá slova,
která k 28. říjnu 1932 napsal jeden z mužů podílejících se významnou měrou na vzniku samo-
statného Československa -
Antonín Švehla
(český, poté československý agrární politik, účast-
ník protirakouského odboje, ministerský předseda a blízký spolupracovník T.G. Masaryka):
„V našem národě jako v každém jiném jsou dva póly. Jeden pól individuálního
egoismu a druhý pól kolektivního altruismu. Mezi oběma póly musí dojít k dohodě
a harmonii. Bohatí nemohou pychnout v přepychu a chudí nemohou zoufat v nedo-
statku. Probuďme svá srdce a své svědomí, abychom v nich měli nejbezpečnější kompas“
.
(Pozn.: „Altruismus“ = jednání ve prospěch druhých lidí, opak sobectví, egoismu.
Zdá se, že tato nadčasová slova se s myšlenkami výše uvedenými shodují).
V době, kdy mnohý „mlaďoch“, který se naučí trochu
anglicky
a hraje si na manažera,
kdy mnohé české názvy jsou často zbytečně a necitlivě nahrazovány anglickými, jsem za-
slechl v čs. rozhlase následující rozhovor s mladým, údajně talentovaným hudebníkem: „Vy
skládáte a zpíváte téměř výhradně anglicky – proč?
Nóóó, čeština není tak muzikální a an-
glicky lépe vyjádřím své city“
... Debil – promiňte mi ten výraz, pane Švehlo i vy „staří par-
dové“ českého hudby – pánové Smetano, Dvořáku, Janáčku... i vy mistři českého jazyka,
paní Němcová, pánové Tyle, Dobrovský, Jungmanne, Mácho, Palacký..., kteří jste se v době
národního obrození zasloužili o vzkříšení českého jazyka, ale i vy pozdější i současní, kteří
jste jej mistrovsky používali, pane Seiferte, Demle, Hrabale, Suchý, Šlitře a mnozí jiní...
Je po hodech
, starý bítešský rok skončil a nový začíná. Jaké byly ty letošní?
Bylo by možné celou tuto tradiční, pestrou a organizačně složitou „parádu“ atomizovat
a hodnotit jednotlivé dílčí akce. Tomu se však chci vyhnout, protože i při největší snaze se
vždy vloudí nějaká chybička a takovéto subjektivní hodnocení je málokdy spravedlivé. Přesto si
neodpustím zmínit již tradiční předhodový mimořádný koncert BHP, konaný tentokrát v kultur-
ním domě, kde do posledního místečka zaplněný sál přivítal ve čtvrteční podvečer „PRAQUE
CELLO QUARTET“. Toto nezvyklé hudební těleso složené ze čtyř violoncellistů navázalo
s posluchači hned od počátku sympatický kontakt a jednotlivé skladby různých žánrů byly po-
stupně odměňovány intenzivním potleskem – po závěrečné skladbě bouřlivým a ve stoje. Díky
Ing. Ottovi Hasoňovi, který se stal po T. Maškovi novou tváří BHP.
Důležitý je však celkový dojem z hodů a ten byl podle mnou dotázaných známých,
přátel a hostů velmi dobrý. Velkou roli hraje také počasí, které letos pořadatelům přálo
a svoji nepřízeň projevilo pouze při stavění máje. Diskutováno bylo také územní „roz-
prostření“ současně probíhajících akcí – od prostoru Za Loukama až po fotbalový sta-
dion. Návštěvníci hodů se vždy těší na „paragrafy“ a následnou kritiku „moudrých
a opatrných“ - ta bývávala kdysi šťavnatější. Nakonec mi dovolte, vážení čtenáři, abych
i za Vás poděkoval všem, kteří se na organizaci (IC a KK) a realizaci (TS aj.) této re-