Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Březen
2015 |
31
postupně omezovala. Úspěšný
nebyl ani náhradní výrobní
program – francovka Lesana.
V roce
1935
byla nařízena
úřední dražba, v níž celou
nemovitost odkoupil důstoj-
ník čs. armády, folklorista,
Pplk. PhDr. Bohumil Indra
(1891 – 1961), pozdější účast-
ník protinacistického odboje,
který pravděpodobně hledal
na Vysočině tiché a nenápadné
místo pro zamýšlenou odbo-
jovou činnost. Poslední cihly
byly vypáleny před začátkem
války v roce
1939
a potom hluk strojů navždy utichl.
Pánovská cihelna je spojena i se skutečným odbojovým hnutím na našem území během
II. světové války. Skrýval se zde čelní představitel československého protifašistického od-
boje
generál Vojtěch Boris Luža
(1891 – 1944), legionář z první světové války, který spo-
lečně s důstojníky Josefem Robotkou, Karlem Steinerem – Veselým a profesorem Grňou
zorganizovali odbojovou organizaci „Rada tří“.
Po válce
se v obytné části střídali různí nájemníci – Motalovi, Juránovi, Hudečkovi,
p. Kalas aj. Poválečné období již soukromému podnikání nepřálo, budovy cihelny i ně-
která výrobní zařízení byly z části rozprodány, kruhová pec byla zbavena střechy a velký
komín spadl v šedesátých letech následkem podmáčení. Menší komín nechal nový majitel
odstřelit v roce 1988.
V roce
1967
prodala paní Marie Indrová, rozená Zemanová z Heřmanova, dům panu
Urbánkovi z Pánovského mlýna. Od roku 1971 vlastní celou nemovitost manželé Voborní.
Objekt byl zrekonstruován a je trvale obýván.
Technické zařízení a způsob výroby
Výroba začínala v hliništi, v malé proláklině, která je dnes zarostlá lesem a nachází
se asi 200 m od cihelny. Jíl se dobýval ručně, kopáním širokými motykami, nakládal se
na vozíky a po kolejích se úvozem navážel do výrobní haly. Po promísení s dalšími in-
grediencemi byla uhnětená hmota posouvána a vtlačována šnekovým dopravníkem do
„formy“. Vzniklá housenka byla strunou upnutou v rámu rozřezána na jednotlivé cihly,
které se výtahem dopravovaly do sušárny. Po vysušení putovaly do kruhové pece s ně-
kolika kobkami, které se plynule plnily paprskovitě směrem do středu, byly postupně
zažehávány a vypalování probíhalo v kontinuálním cyklu. Komín pece byl vysoký
35 metrů, komín strojovny 25 metrů. Ještě horké cihly se odvážely na „doutnajících“
vozech, které musel vozka při delších cestách polévat vodou u potoků, aby neshořely.
Jednoválcový plynový motor. | Foto: Rodinný archiv