Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Leden
2015 |
7
Založení Kulturního zpravodaje
Založení JKP jako příspěvkové organizace všech organizací na Bítešsku, s hlavním
přispívajícím ROH PBS, který jako největší podnik zabezpečoval i chod tohoto zařízení,
vyvolalo potřebu lépe informovat takto vzniklou širokou veřejnost. V lednu 1965 začal proto
vycházet pravidelně měsíčník Kulturní zpravodaj, který až do roku 1971 měl podobu spíše
letáku. Jednalo se o skládačku jednoho kancelářského listu, čímž se vytvořily 4, později 6 men-
ších stránek. Teprve později, od roku 1971, dostal Kulturní zpravodaj podobu sešitu současné
velikosti o 8 stranách, postupně rozšiřovaného až na současných 52 stran včetně přebalu.
Přípravu prvních skromných Kulturních zpravodajů stačil první šéf JKP, Josef Ťápal,
zajišťovat sám, v pozdějších letech, jak se jeho rozsah rozšiřoval, začali spolupracovat
dopisovatelé, zahájila činnost i redakční rada.
O čem psal první Kulturní zpravodaj
Na fotografii mají čtenáři vzácnou možnost znovu si přečíst celý Kulturní zpravodaj,
který vyšel v lednu 1965 jako 1. číslo 1. ročníku.
Vydavatelé, nakladatelé, majitelé
Pro lepší pochopení vzájemných vztahů jsem si na internetu klepl na paní Wikipedii,
aby mně to vysvětlila.
Vydavatel dílo platí, nakladatel dílo připraví k tisku. Jsou země, kde se to nerozlišuje.
U nás se ale ustálil zvyk, že označení vydavatel se používá pro vydávání menších děl
a periodik, označení pouze nakladatel pro větší knižní jednorázová díla. Obě funkce,
pokud samy nejsou podnikateli, někomu patří, mají majitele.
U Kulturního zpravodaje, později Zpravodaje, to bylo a je stále tak, že přípravu Zpra-
vodajů provádějí příspěvkové organizace, dříve Závodní klub ROH PBS, majitelem bylo
ROH PBS a v současnosti Informační centrum a Klub kultury, jehož majitelem je Město
Velká Bíteš. Oba majitelé plní funkci vydavatelů.
Dělníci Zpravodaje
Připravit čtivý Zpravodaj je dřina. Platí to obecně o všech periodikách. Dobře to napsal
Karel Čapek ve své povídce Jak se dělají noviny: „…v poledne je celá redakce přesvěd-
čená, že zítřejší noviny se nemohou stihnout, ale nějakým zázrakem zatím vždy vyšly…“
Vzpomínám, jak tehdejší šéf klubu Jožka obtelefonovával spolky a prosil o příspě-
vek. Ještě že měl v blízkosti pracoviště archiváře a kronikáře města, profesora Kotíka,
na jehož články jsme se všichni těšili. Ale byli i další, kteří to také uměli, byli ale i takoví,
o kterých profesor říkával, že ty jejich příspěvky je nutné „přeložit do češtiny“. Zpravodaj ale
vždy vyšel, někdy lepší, někdy horší. My, kteří jsme se to teprve učili, jsme získávali postupně
zkušenosti, přibývalo nás, začala pracovat i redakční rada, kterou si vedoucí klubu vytvořil.
Uveřejní Zpravodaj všechno?
Na řadě je svoboda tisku. Čtenáři by mně neodpustili, kdybych v souvislosti se Zpra-
vodajem právě o tomto tématu nic nenapsal. Záměrně se vyhnu v dalším slovu „cenzura“,