Basic HTML Version
www.velkabites.cz
|
www.bitessko.com
JAK VČELY STAVĚJÍ VOSKOVÉ DÍLO
Nejdůležitější součástí včelího obydlí je včelí dílo. Včely ho nezbytně potřebují pro
výchovu nových včel a pro ukládání zásob – medu a pylu. Proto po vyrojení musí včely
v novém obydlí co nejdříve postavit dostatečnou plochu včelího díla, které jim zaručí pře-
žití. Včely stavějí plásty z čistého vosku a získávají ho jako produkt metabolismu vlastního
těla. Voskové šupinky se tvoří ve voskotvorných žlázách, umístěných na zadečku včely. V ži-
vočišné říši je tento jev ojedinělý a pro včely typický. Tvoření vosku má počátek v tukových
tělískách. Tam vznikají zvláštní buňky – eonocyty, později směs uhlovodíků, mastných ky-
selin, esterů, alkoholů a aromatických látek. Vše se převádí do kanálků, vyúsťujících na
ploše voskotvorných zrcadélek. Zde tuhnou na voskové šupinky, základní stavební materiál
včelích plástů. Vosková šupinka váží 0,6 – 0,8 mg a na 1 kg vosku je jich třeba 1,2 – 1,8
miliónu. Včely začínají stavět tak, že se mladušky, které tvoří voskové šupinky, zavěsí do
dlouhých stavebních řetízků v místě, kde vznikne plást. Pomocí klíštěk na zadních nohách
a pomocí předních noh si předávají šupinky až do kusadel, kde je zvláčňují výměškem svých
žláz. Měkkou voskovou hmotu si v řetízku předávají až na místo, kde je potřebná. Plást roste
při volné stavbě jazykově shora dolů, popřípadě stavějí včely několik jazyků současně. Včelí
plásty jsou tvořeny pravidelnými šestibokými buňkami, které nejvhodněji využívají prostor.
Na plástu jsou vždy dvě vrstvy buněk, obrácených svými dny proti sobě tak, že dno jedné
buňky je na protilehlé straně součástí tří den sousedních buněk. Včely stavějí buňky trojího
druhu: dělničí, trubčí a matečníky. Dělničí a trubčí buňku tvoří šestiboký hranol. Dělničí
buňka má průměr 5,1 – 5,4 mm, trubčí 6,7 – 6,9 mm, hloubka dělničí buňky je 10 - 12 mm,
trubčí 12 – 15 mm. Buňky s mednými zásobami mohou být vysoké až 18 mm. Na ploše
1 dm2 je po obou stranách plástu 800 dělničích buněk a 600 buněk trubčích. Matečníky jsou
buňky pro odchod nových matek. Včely je staví jen před odchovem mladých matek, po vy-
líhnutí matek je zruší. Jedná se o válcové buňky žaludovitého tvaru, které jsou vždy svislé.
Včely stavějí nejlépe v květnu a červnu, protože hlavní podmínkou vzniku stavebního pudu
je příliv potravy – nektaru a pylu. V úle musí být i vhodná teplota kolem 350C a volné pro-
story pro stavbu. Nejlépe stavějí včely mezi 12. – 18. dnem života, kdy mají plně vyvinuté
voskotvorné žlázy. Později žlázy zakrňují, ale jejich činnost se může v případě potřeby obnovit
i u starších včel. Včelaři používají pro urychlení stavby plástů mezistěny, což je voskový list
ze včelího vosku s vylisovanými základy buněk. Mezistěny se vkládají do rámků a tím včelám
předurčují, kde mají stavět. Pro včely ale mezistěny nejsou nutností. Stavějí však dílo podle
svých představ, které by včelař nedokázal rozebírat. Plásty při odchovu nových včel tmavnou,
protože po každé vylíhlé včele zůstává v buňce zbytek zámotku. Plásty se tím zpevňují,
ale buňky se zmenšují. Včelaři se snaží každoročně obnovit v plodišti alespoň třetinu plástů.
Uplynulý včelařský rok nebyl pro včely příznivý. Rychlý a brzký nástup jara způsobil až
o měsíc dřívější kvetení jarních rostlin. Včely nestačily do jarní snůšky dostatečně zesílit.
V období kvetení řepky přišlo delší ochlazení a tím ukončení přínosu nektaru. Jarních
medů bylo asi o třetinu až polovinu méně. V oblastech, kde nebyla v doletu včel řepka,
museli včelaři začátkem června včelstva přikrmovat, aby nepadla hladem. Snůšku z akátů
37