Basic HTML Version
Zpravodaj
|
město Velká Bíteš
|
Prosinec 2014
dospělých. Průvod vyšel od sokolovny
naMasarykovo náměstí, kde proběhlo
vystoupení mladých bubeníků TOM
-TOM BAND ze Základní umělecké
školy Velká Bíteš. Na tuto podvečerní
procházku městem se každoročně
přichází podívat přes sto mladých ro-
din s malými dětmi a ostatní občané
z Velké Bíteše i okolí. Počasí přálo,
Martin sníh sice nepřivezl, ale přijel
osobně na bílém koni. Celý večer pak
završil nádherný ohňostroj. O závěr se
postarali profesionální a dobrovolní hasiči z Velké Bíteše. Tak zase za rok.
Svátek svatého Martina je neodmyslitelně spojen s pojídáním pečených husiček a ochut-
návkou mladých vín. Hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky
nebo podkovy (zvané martiny) a roháče. Jídla byla tučná, jako by se chtěli lidé připravit
na dlouhou chladnou zimu. Dříve byla martinská husa poslední pečení před šestitýden-
ním adventním postem. Tento den končívala čeledi služba, dostávala mzdu a hledala no-
vého hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy
mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Tento svátek je dnem,
kdy se lidé setkávají s dobrými přáteli nebo s celou rodinou a kdy zasednou nad martinskou
husou či martinským pečivem. Sv. Martin je totiž mj. patronem hus, což údajně vzniklo
díky legendě, kdy se Martin zdráhal přijmout biskupský úřad v Tours. Schoval se do hu-
since, hejno hus ho ale svým kejháním prozradilo, a tak musel tu poctu přijmout. Svatomar-
tinský průvod, který je určený zejména pro rodiny s malými dětmi, k připomenutí památky
svatého Martina a jeho dobrých skutků. Touto akcí se snažíme podporovat kulturní život.
Zároveň chceme v našem městě podporovat lidové tradice a zvyky a připomenout si posel-
ství svatého Martina v dnešní době.
Sv. Martin z Tours
, (316 či 317 v Savarii, Panonie (dnešní Maďarsko) – 8. listopadu 397
v Candes, Galie (dnešní Francie); 11. listopadu byl pohřben v Tours) byl římský voják,
poustevník a biskup v Tours. Je znám díky legendě, kdy se rozdělil se žebrákem o svůj plášť.
Martin prožíval svoji víru i v armádě. Podle legendy o jeho životě žil skromně, pokorně
a dokonce ke svému otroku se choval jako k bratrovi. Martin byl jednoduše jiný než ostatní
vojáci, což také dokazuje symbolický čin, díky němuž se stal tak známý. Došlo k němu
v Amiensu u jedné z městských bran v roce 335 za jednoho velmi mrazivého zimního večera.
Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora. U brány ho oslovil polooděný žebrák
a prosil o almužnu. Protože u sebe Martin neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl,
jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla myšlenka: vzal svůj velký důstojnický plášť a roz-
dělil ho svýmmečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se aspoň
trochu zahřál. Legenda dále vypráví, že Martin spatřil příští noc Ježíše, který byl oděn půlkou
pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká andělům:
„Tímto pláštěmmě oděl Martin, který je teprve na cestě
22
„Světýlka“ na náměstí.
Foto: Otto Hasoň