Basic HTML Version
www.velkabites.cz
|
www.bitessko.com
kresby si ani člověk neuvědomí, s jakým fortelem i jemností současně dokáže tvořit drobné
a dokonalé scény jen perem a tuší. Mám dojem, že si je ani nepředkresluje tužkou.
Když jsem s ním po programu hovořila (a nešetřila chválou), přistoupil k němu asi desetiletý
chlapec s tužkovou kresbou na papíru. Nakreslil Mirkovi portrét indiána. Malíř si určitě tento dá-
rek schová. Možná, po létech, se za nímmladík zastaví, tak jakoMirek za ZdeňkemBurianem.
Je to krásné, když, jak se říká, zůstane v každém muži kus kluka, který si plní své sny
z dětství a navíc, když je ochoten seznámit nás s jejich realizací. Nevzpomínám si,
že by se něco takového říkalo o nás, ženách. Zůstává v nás také kousek holky z dávných let,
měly jsme také nějaká velká holčičí přání? Na to nedovedu odpovědět. Obdivuhodné ale je,
když ženy dokáží ty své dospělé „kluky“ tolerovat a nesrážejí jim v dětství narostlá křidélka.
Takže už Vám oběma, pánové, jen přeji další úspěchy v tvořivé i objevné práci. Věřím, že
nás s ní zase někdy seznámíte.
Zora Krupičková
VZPOMÍNKA NA ANTONÍNA KONEČNÉHO
V úvodním proslovu při zahájení folklorního festivalu
vzpomněli členové Muzejního spolku Silva Smutná a Josef
Hájek na Antonína Konečného. Díky jim za to.
Uvědomila jsem si, že lidem mladším šedesáti let jeho
jméno nic neříká. Vždyť se narodil v roce 1909 ve Vídni
a zemřel před čtyřiceti léty v září 1974. Vystudoval ve Vídni
České soukromé reálné gymnázium. Právnická studia na
univerzitě musel po dvou letech ukončit pro hmotné potíže
rodiny, která se přestěhovala zpět do Velké Bíteše.
Antonín Konečný pracoval na úřadech několika mo-
ravských měst, od roku 1949 na finančním referátu nově
založeného Okresního národního výboru ve Velké Bíteši.
Od roku 1951 pak nepřetržitě až do odchodu do důchodu byl účetním, později vedoucím
mzdové účtárny v nově vzniklé První brněnské strojírně Velká Bíteš.
Rtuťovitý muž menšího vzrůstu a kuřák partyzánek měl jednu velkou lásku - hudbu.
Především operní. Tento nesmírně inteligentní a sečtělý člověk dokázal hodiny sedět doma
u klavíru a přehrávat si partitury oper. Díky své zálibě mohl v Bíteši založit a vést pěvecký
sbor, který účinkoval při bohoslužbách a církevních slavnostech. Byl hluboce věřící člověk
a to bylo tehdy lidem veřejně činným ke škodě. Pan Konečný byl však pro bítešskou kul-
turní veřejnost nepostradatelný.
Léta jezdil do brněnské opery s okruhem příznivců hudby. Sedět vedle něj ale nebylo
vždy největším štěstím. Tiše si dirigoval a upozorňoval sousedy na chyby, kterých se hu-
debníci právě dopustili. Dokázal vytknout chybu přímo i dirigentovi. Do závodního klubu
(dnes klub kultury) byl na jednu z pořádaných besed s umělci pozván sám šéfdirigent br-
něnské opery, pan Jílek. Host odpovídal na otázky, hovořil o své práci a vtom se přihlásil
25