Basic HTML Version
www.velkabites.cz
|
www.bitessko.com
nástupci.) Přijeli již den předtím a byli srdečně přivítáni na radnici představiteli města
i členy Bítešanu.
Seznámit vás se všemi soubory a jejich vystoupeními by nebylo na prostoru Zpravodaje
možné, i když by si to všichni zasloužili. Využila jsem proto bezprostředních dojmů diváků
i účinkujících, některé mi sdělili přímo, jiné jsem tak trochu drze odposlechla.
O Stárcích z Ostrovačic:
„Ty děcka jsou jako pampelišky na louce..“ O starších:“Podívej,
jak vytáčijou polku! Ti ani nebudou muset do tanečních.“
O Poškolácích:
„Podívej se na ně, oni si to sami na tom jevišti užívají. Hele, ty dva kluky…!“
O Bítešanu 15
jsem slyšela chválu, jak vhodně a nenásilně využili vzpomínky na první světo-
vou válku, o jejímž výročí se mluvilo i v úvodu festivalu. Ve stylizovaných vojenských uniformách
předvedli chlapci i dívky v příběhu pásma „Rozkázali na vojnu“ také vojenské, rekrutské písně.
Horácký Medřičan
vystupoval v Bíteši poprvé. Není divu. Vznikl teprve před několika mě-
síci díky iniciativě Ivy a Aleše Horkých (ze sdružení Srdce Horácka), kteří soubor vedou. Jak
uvedla mimo jiné paní Horká ve Velkomeziříčsku, jehož je redaktorkou, vzorem jim byla
právě Velká Bíteš se svým Bítešanem. Pochvala se hezky poslouchá a Bítešan si ji zaslouží.
Soubor Lučina Brno
přijel do Bíteše mimo jiné se zajímavým pásmem Čarování,
banování, dívčí vábení. Krátce po skončení festivalu obdržela paní Silva Smutná jejich re-
akci na festival:“ Jménem folklorního souboru Lučina bych chtěla ještě jednou poděkovat
za možnost zúčastnit se vašeho festivalu. Byla to nejlépe organizovaná akce, jakou jsme kdy
navštívili. Držíme pěsti do příštích ročníků a budeme se těšit na další spolupráci.“
O souboruVargovčan:
„ Dívej na tu houslistku. To je primáška…“ „A jak dává nená-
padně ostatním znamení, jak mají hrát!“ „No Slováci! To byla smršť! Div nezbořili jeviště!“
„Z nich ta energie přímo sršela. A neměla se kam dostat, tak se obrátila na nás. Dostali jsme
zkrátka nabito.“
O souboru Bítešan – dospělí a houslové muzice:
„Nojo, to už jsou jako profíci.“ „Ta živá
muzika, to žádným magneťákem nenahradiš.“
Na závěr se sešli vedoucí všech souborů na jevišti, společně zazpívali „hymnu“ souboru,
Skleničku toufarovu, každý dostal jako poděkování červenou růži, Vargovčané trochu víc,
to že byli zdaleka.
Zdaleka byli i krajané z Nového Zélandu, kteří vyslovili velké poděkování za krásný
zážitek: „Úžasné! Mockrát děkujeme za pozvání, velice se nám to líbilo. Budu mít doma
o čem vyprávět.“
Svou neucelenou zprávu ukončím názvem slovenského vystoupení:
Kým žiješ, tancuj a špivaj!
Překladu jistě není třeba.
Zora Krupičková
STOPOU KARLA MAYE
O to, aby se mohli návštěvníci výstavy vydat stopou Karla Maye, se zasloužili pracovníci
Klubu kultury, kteří o ní jednali s autory celý rok. Konečně se vše podařilo vzájemně sladit,
takže se mohli 8. září ve výstavní síni Klubu kultury hosté vernisáže touto stopou vydat.
23