Basic HTML Version
Zpravodaj
|
město Velká Bíteš
|
Červenec 2014
Finálem se stala „třešnička na dortu“, jak řekl v úvodu moderátor: Smetanova Vltava.
Tady mi docházejí slova. Vidět dva krásné lidi s energií mládí ve vzájemném doplňování se
a souhře, slyšet jimi předvedenou skladbu, nám známou a milovanou, jejíž poslech se nikdy
neomrzí – to byl nezapomenutelný zážitek.
Jemu také odpovídaly zasloužené ovace a dojetí ve tvářích rozcházejících se návštěvníků.
Nedalo mi to a druhý den jsem položila Janě Rambouskové jedinou otázku:
Jak se ti v Bíteši hrálo?
Zde předkládám Janinu odpověď, či chcete-li téměř zpověď:
„Něco podobného jsem ještě nezažila. I přesto, že jsem měla trochu zmrzlé prsty, které mi
odmítly zahrát rychlé pasáže v Revoluční, maximálně jsem si to užila (myslím, že mohu mlu-
vit i za Petra) a když jsem viděla nadšení v očích lidí poté, co jsme dohráli, byla jsem si jistá
tím, že ať už mi osud v budoucnosti přinese cokoli, klavír bude mojí životní láskou.
Ačkoli mě trochu zamrzelo, že jsem některé své sólové skladby zahrála tak, jak jsem je za-
hrála, nakonec mi to úplně přebil celkový dojem z koncertu a nadšené reakce lidí. Čistota pro-
vedení pro mě nikdy nebyla to hlavní, (i když bez toho to samozřejmě nejde), daleko krásnější
než bezchybný výkon je, když vidím, že svým hraním můžu zvednout náladu a zlepšit den
aspoň o trošičku. Já jsem si to užila, jsemmoc ráda, že to tak bylo i ze strany publika a to je ten
hlavní důvod, proč vůbec klavír dělám.“
Co k tomu dodat?!
Přejeme Vám, Jano a Petře, hodně úspěchů na Vaší cestě za hudbou a děkujeme.
Zora Krupičková
HISTORIE
HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ
Seriál o domech a jejich majitelích na náměstí, v ulicích i na předměstích Velké Bíteše
zabývající se dobou před rokem 1871. Nyní HRNČÍŘSKÁ ULICE, DŮM ČP. 118:
V roce 1414 vlastnil dům
Mach
z Ořechova. O mnoho let později, roku 1594, pořídil
dům po
Valentýnu Zoubkovi
se
„stoly, zahradou, nábytky domovními a s svršky k řemeslu
náležitejmi“
za 250 zlatých
Jakub Procházka
. Pak jej roku 1603 získal již po
Augustýnu
Hermankovi
za 173 zl.
Kilián Zoubek
, zvaný též Kavka. Později roku 1615 koupil dům už
po Kiliánovi za 200 moravských zlatých
Vavřinec Kopřiva
. V roce 1641 pořídil dům po
Kopřivovi,
„ležící blíž kostela...s hlínou k řemeslu hrnčířskému což se jí vynachází, jednoho
stolu a míry ječmena a šindele nějaká částka“
, za 150 mor. zl.
Petr Polenský
. Ten ale prodal
dům dále již roku 1644 a s ním „
stůl, truhla co se obilí do ní sejpá, řebříky dva, prkna co se
k řemeslu hrnčířskému potřebuje“
, za 155 mor. zl.
Matouši Hrdličkovi
. Roku 1665 zdědil
20