Basic HTML Version
www.velkabites.cz
|
www.bitessko.com
a to v září 1760 jako kmotra Ludmily Markytánové. Gionima poté zřejmě ovdověl a jeho
manželkou se stala Barbora, rozená Tesařová. Narodil se jim tu syn Ignác Jan Nepomuk
(*13. 5. 1761–
†
17. 6. 1763). Brzy však zemřel nejen tento syn, ale i ostatní děti – Kateřina
(*asi 1746–
†
29. 4. 1763) a Jan Nepomuk (*asi 1754–
†
14. 3. 1768). Jan Gionima se v Bíteši
stal kmotrem přinejmenším devíti dětí a Barbora zřejmě sedmi dětí; vícekrát rodinám Fi-
alů, Kamínků, Oberreiterů a Poupětů.
Gionima přikoupil v roce 1767 dům čp. 131 v Hrnčířské ulici v ceně 60 zlatých, ale ten násle-
dujícího roku prodal dále. Svůj dům splatil ve funkci radního v roce 1768, kdy mu obec nabídla
smazání dlužných 500 zlatých vejrunků za opravu radničních hodin. V březnu téhož roku pře-
chodně učil v městské škole trivium. Překonal i květen 1776, kdy mu shořel při velkém požáru
dům. Následně v roce 1781 založil při farním kostele fundaci na mše ve výši 50 zlatých. Činný
byl i v městské samosprávě, neboť zasedal v letech 1763–1782 téměř nepřetržitě v městské radě;
dokonce jí ve funkci primátora v letech 1766–1767, 1771–1774 a 1779–1782 předsedal.
Svoji závěť nechal Jan Gionima, nemocný tuberkulózou, sepsat 4. června 1794. Univer-
zální dědičkou v ní ustanovil svou „upřímnou“ manželku Barboru, která měla zdědit dům,
stodolu, zahradu, role, v domě veškeré movitosti a dobytek. Dále odkázal chudým inva-
lidům 1 zlatý, špitálníkům 2 zlaté, normální škole 1 zlatý 15 krejcarů, na fundační mše
přidal 50 zlatých, při jeho pohřbu na tři mše půldruhého zlatého, manželčině neteři Terezii
Machátové 30 zlatých, neteři Alžbětě Binderové v Meziříčí 10 zlatých a zřejmě boloňskému
synovci Petrovi Gionima na jemu slíbených 100 zlatých ještě 12 zlatých 38 krejcarů k do-
bírání. Téhož roku ovdovělá Barbora Gionima prodala dům osovskému úředníkovi Josefu
Lautnerovi za 2000 zlatých a sama tu zřejmě bydlela nadále. Svoji závěť nechala Barbora
sepsat v březnu 1806, ve které se podepsala již roztřesenou rukou jako Barbora Jonima,
a odkázala nemalou částku dětem svého bratra Františka Tesaře. Za univerzální dědice
ustanovila děti zemřelé Terezie Machátové, rozené Tesařové – Filipa a Jenovéfu, která však
zemřela již v roce 1809 ve Vídni. Celé dědictví čítalo 1171 zlatých, z kteréžto částky odpo-
ručila přes 360 zlatých univerzálním dědicům.
Ačkoli Jan Gionima byl malířem celý svůj dlouhý život, není zaznamenáno příliš obrazů,
které by mu byly přisuzovány. Namaloval kupříkladu nedochovaný oltářní obraz sv. Jana
Nepomuckého (1745) pro kostel sv. Mikuláše v Heřmanově, též jiný nedochovaný oltářní
obraz sv. Petra a Pavla (1758) pro kostel stejného zasvěcení ve Křoví, namaloval i dva erby
ke smuteční slavnosti za kněžnu z Öttingen (červenec 1745), za což dostal odměnu půl-
druhého zlatého. Pravděpodobně je autorem i dvou portrétů, které vdova Barbora ve své
závěti odkázala bítešské poštmistrové Františce Cortellové. Jeden z nich zobrazoval přímo
Jana Gionima a druhý jejich syna. Zdá se však, že se přinejmenším jeden obraz dochoval.
Odborné veřejnosti totiž zůstal zatím skryt obraz bítešské Spravedlnosti s drahocenným
akantovým rámem, visící ve zdejším muzeu. Tento obraz město získalo v únoru 1769 od
zdejšího, v říjnu předchozího roku ustanoveného, syndika Františka Heppila za stavební
místo (čp. 118). Za 30 zlatých totiž Heppil
„jeden obraz s pozlaceným rámem a Spravedlností
malovanou do radní světnice jest obětoval a dal“
. Nutno dodat, že zmíněný obraz Spravedl-
nosti s přimalovaným městským erbem není podepsán.
27