Basic HTML Version
www.velkabites.cz
|
www.bitessko.com
DOSTAVENÍČKO SE STALETÍMI
Pátý - únorový koncert
17. sezóny Bítešského hudeb-
ního půlkruhu byl naplněn
hudbou 17. a 18. století. His-
toricky poučenou interpretaci
přinesli bítešskému publiku ba-
rokní houslista JanDalecký a ar-
ciloutnista Marek Kubát. Už při
vstupu do sálu upoutaly pohled
novotou svítící historické nástroje
odložené na „jevišti“. Dobře, je to
protimluv – byly to nástroje vyro-
bené zcela nedávno podle histo-
rických vzorů arciloutny, theorby
a barokní kytary.
O zahájení koncertu se postaraly žačky bítešské ZUŠ – kytaristky Eva a Helena Macholá-
novy. Přednesly Rondo ze Serenády A. Diabelliho a ragtime Cleopha Scotta Joplina. Vlastně
jsem měl spíše říci multiinstrumentalistky, protože u Macholánů doma zní nejen kytary,
ale i klavír, klávesy, akordeon, flétna, housle i bicí. Jejich souhra byla výborná, jak už jsme
u nich v ZUŠ zvyklí.
Za nadšeného potlesku se vystřídali interpreti – s barokními houslemi přišel Jan Beránek
a k drnkacím nástrojům přisedl Marek Kubát. Během koncertu jsme měli možnost srov-
nat zvuk jednotlivých nástrojů. Zvlášť arciloutna a theorba byly ve své době obdivovány
pro svůj dokonalý a znělý tón. Na dnešních koncertech populární hudby by se asi těžko
prosazovaly – při jejich hře se okna netřesou. A jak jsme se přesvědčili, pro krásný zážitek
z hudby opravdu není zapotřebí přemíra decibelů. I ty střevové struny dokázaly nabídnout
posluchačům nádhernou muziku. O přestávce se kolem nástrojůMarka Kubáta shromáždili
zvědaví posluchači a on jim popisoval jednotlivé technické detaily nástrojů i specifika hry.
Marek Kubát je nadšený milovník staré hudby, a tak část skladeb programu mohla za-
znít jen díky spoustě hodin jeho času, které strávil v archivech. Na koncertech ani z rádia
je většinou nemáte šanci uslyšet. Asi většina posluchačů znala jména G. Ph. Telemann,
A. Corelli, někdo si možná vzpomněl na J. H. Schmelzera, kapelníka císaře Leopolda I.
Jména ostatních zavál čas – ale hudba se zase zrodila z popela jako Fénix. Při Telemannově
či Corelliho sonátách jsme obdivovali, jak technicky náročné party byli tehdejší hudebníci
schopni zahrát. Jedna z vybraných sonát měla dokonce tak obtížný houslový part, že se Jan
Dalecký rozhodl upravit jej pro dvoje housle. Musel si proto přizvat na pomoc svoji žačku,
mladou houslistku Hanu Sklenářovou.
Posluchači dostali koncertem hned několik darů – byli jsme potěšeni perfektní a vní-
mavou interpretací staré muziky, víme, jak vypadaly hudební nástroje před 400 lety, jaký je
21
Duo Dalecký – Kubát doplnila Hana Sklenářová.
Foto: Otto Hasoň