Průběh oslav 20. výročí založení Kolpingovy rodiny Velká Bíteš
Sobota 19. listopadu 2016
Stručný přehled
Hosté
Centrální sekretář Kolpingova díla ČR Libor Havlík a koordinátor činnosti Kolpingových rodin Michael Kubík. Město Velká Bíteš zastupoval místostarosta Ing. Tomáš Kučera a bítešské hasiče, se kterými KR Velká Bíteš úzce spolupracuje, Bc. David Dvořáček.
Mše svatá
Hlavním celebrantem slavnostní bohoslužby byl P. Vít Fatěna a společně s ním sloužili mši také P. Pavel Fatěna, P. Miloš Mičánek a P. Miroslav Slavíček – všichni bítešští rodáci - a samozřejmě náš bítešský kněz P. Bohumil Poláček. Takto společně sloužili mši vůbec poprvé.
Slavnostní akt
Uskutečnil se po mši v Restauraci U Raušů. Po úvodních proslovech předsedy KR Velká Bíteš Mgr. Ladislava Koubka, Mgr. Ludmily Fatěnové a zdravicích hostů došlo na předávání darů a promítání fotografií z dvacetileté činnosti KR Velká Bíteš s doprovodným slovem Mgr. Miriam Ševčíkové. Po těchto oficialitách následova volná rozprava, podmalovaná melodiemi hudebního tria Bohumilové.
Večer v Kulturním domě
Kromě hostů, členů a příznivců Kolpingovy rodiny přišli zejména mladí lidé a hudební večer s Pavlem Helanem a kapelou Eremy si doslova užili. Pavel Helan původně slíbil účinkovat jen hodinu, přesto s námi zůstal celý večer, protože i jemu se s námi moc líbilo. Opravdovým obohacením večera bylo vystoupení Katky Vrzalové, která zaujala publikum svým nádherným hlasem a to ji odměnilo mohutným potleskem.
Neďele 20.11.
Po mši svaté byla příležitost k neformálnímu povídání členů Kolpingových rodin, kdy se především probíraly dojmy ze včerejšího večera. Potom se všichni odebrali do Domova bez zámku. Němečtí přátelé hodnotili jeho vybavení jako supermoderní a velmi ocenili, jak Domov bez zámku spolupracuje s městem a začleňuje se do života Velké Bíteše.
Dojmy hostůZáznam rozhovoru s našimi hosty
Večer v KD jsem využil také k záznamu rozhovoru s našimi německými přáteli, abych se o něj mohl s vámi podělit. Vím, že jsem je i sebe částečně „ošidill" o příjemnou zábavu, za což se jim touto cestou omlouvám. Jenom připomínám, že do Schrobenhausenu bylo na základě Jaltských dohod čtyř vítězných mocností, „přesídleno" po II. světové válce mnoho občanů německé národnosti z pohraničních oblastí bývalé ČR, zejména ze Svitavska.
Účastníci : Franz Mayer F Walter Hiller W
Agathe Mayer A Marlene Hiller M
Franz, jak vidíš budoucnost našeho partnerství a jeho význam pro vzájemné soužití obou našich národů ?
F: Toto partnerství bylo založeno jako partnerství Kolpingových rodin, partnerství dvou společenství, dvou rodin, na základě stejného smyšlení, s cíli a úkoly v duchu, který měl Adolf Kolping, a s kterými se tato obě společenství identifikovala, a my jsme si od samého počátku velice dobře rozuměli. Jsou to dvě společenství dvou rozdílných zemí. Ale ono to má ještě jeden rozměr ve vztahu k Evropě, k EU. To není rovina politická, ale ta občanská, lidská, ne ta oficiální, ale zezdola, jak se dnes říká - občanská společnost. Takováto partnerství jsou jen jedním malým stavebním kamenem, jen malým příspěvkem k tomu, aby se jednou ta Evropa, tou skutečně jednotnou a bezpečnou Evropou, stala.
F: My jsme chtěli navázat partnerství s Kolpingovou rodinou (KR) z východní Evropy – to zaprve. Za druhé: Chtěli jsme – jako diecéze Augsburg - navázat partnerství s KR v Maďarsku.
F: Moje přání do budoucna - snad jedna věc. Jak na to navázat? ... Když jsme toto partnerství s vámi začínali, setkávali jsme se ve Schrobenhausenu s veskrze kritickými hlasy, s ohledem na minulost – to za prve. Mnozí však projevili také porozumění a jsou zde společně s námi, jako Walter a Marlene Hiller, kteří mají také svoji „historii" spojenou s bývalým Československem – byla to jejich původní vlast, ale nyní tady sedí s námi za jedním stolem. Ale jsou dva takové pohledy: Co očekávám? Když se podívám dolů (seděli jsme v KD nahoře), tak tam sedí mladí Češi a Němci za jedním stolem a tito mladí Češi a Němci společně tančí a baví se. A když si ti mladí spolu rozumí je to jen dobře. Jedna mladá dívka ze Schrobenhausenu mně řekla: „Já jsem v ČR našla novou kamarádku, je to dívka z Thajska, která je v ČR ve Velké Bíteši na výměnném pobytu". A na tomto základě musíme stavět tu naši společnou budoucnost, tvořit ten budoucí svět. A když se toto bude dít ve smyslu a duchu Adolfa Kolpinga a bude se to dít ve stejné křesťanské víře i ve víře ve společné hodnoty, pak se to může podařit.
F: Proč také!
A: Vůbec nic. To byla minulost, to se jednou stalo...
Výborně, to jsou velice moudrá slova...
A: Ale chci ještě něco dodat. V tom domě žila také sestra mojí matky, která byla o deset roků starší než moje matka. Měla 22 roků, když byla naše rodina vyhnána, a ta se pokoušela nakazit nás všechny myšlenkou nenávisti, že už nechce mít nikdy nic s ČR („Tschechien") společného, ale to není náš názor – vůbec ne, my se na to díváme velice pozitivně a jsme za jedno s myšlenkou „smíření", jsme pro navázování kontaktů s ČR, setkávání se, a to se nyní děje, protože přichází nové generace, které se vzájemně poznávají, mohou se z toho poučit a to je důležité pro Evropu a v tom má od nás Kolpingova rodina Schrobenhausen masivní podporu.
Pěkně se to poslouchá. A nyní se Vás zeptám, jak se Vám líbí v ČR?
F: Já bych chtěl za sebe říci - znám mnoho zemí, navštívil jsem jich asi 20 a mohu říci, že se mi v podstatě líbilo v každé zemi. Když člověk nemá zavřené oči, najde téměř v každé z nich něco pozitivního. Bez patosu - to partnerství, ty vztahy trvají více jak deset let, vlastně 14 roků a já to nechci hodnotit nějak politicky, ale spíše po té lidské stránce, po stránce vztahů mezi lidmi. Zdá se nám, že zde lidé dělají mnoho pro pocit zdraví a pohody, pro pocit osobního štěstí. Ale není to jenom v Česku, to je v Maďarsku, v Indii nebo v Číně. (Doslovně, trošku básnicky řekl:) Když přijíždíme, jsme plni radosti, když odjíždíme jsme plni žalosti.
A: Od našeho prvního příjezdu do ČR jsme pociťovali upřímné sympatie. Překvapily nás také pěkné vztahy mezi staršími a mladými, mezi všemi generacemi všichni dokáží společně slavit a společně se bavit.
F: Když jsme přicházeli do KD a začala hrát hudba, tak jsme tam viděli malé děvčátko (od Aleše) a nejen ono, byly tam ještě menší. Ty děti byly také v kostele a nikomu nevadilo, že ruší, že hlasitě mluví, pláčí. A to je krásné – to je rodina!
Ještě k té politice, já říkám, že EU je pro mírovou budoucnost Evropy důležitá.
F: Velice důležitá! Bezpodmínečně důležitá.
Vraťme se k těm hrozným válkám v minulém století. Když se budeme takto společně setkávat a spolu hovořit, je to určitý předpoklad pro budoucnost, pro mír.
(Všeobecný souhlas)
M: A z té hrozné války potom vyplynula Jaltská konference se všemi těmi pro nás negativními důsledky. Tak jak jsme o tom hovořili, museli jsme prostě z Československa pryč!
W: Já jsem měl tehdy 14 roků a manželka byla školačka.
F: Rozhodně souhlasím s tím, co jsi před tím řekl! Ale člověk si musí nechat ty dějiny projít hlavou a pokusit se najít východisko pro budoucnost. Konečně, přemýšlel jsem o tom, jaké důvody vedly k těm hrozným válkám. Totiž různí mocipáni spřádají neustále různé komploty a do té velké politické hry zapojují také svoje někdy podivné názory a přání. Ale když si mezi sebou vybudujeme určité vztahy, tak nebude tak snadno docházet k těmto střetům a nebude tak snadné vyvolat konflikt, jako v případě, kdybychom se neznali. Není tak snadné napadnout protivníka, kterého znám a vidím před sebou jeho tvář. Řekl jsem, že udržujeme partnerství s Indií. Před 10 lety jsem letěl do Ameriky a když jsem uviděl v letadle Indy, tak jsem měl špatný pocit a byl jsem plný předsudků. Byli hluční, a já chtěl mít svůj klid. Ale skrze naše partnerství s indickou KR, které trvá už deset let, jsem si o nich vytvořil zcela jiný obrázek, protože znám ty obličeje...dovedu si k tomu „obecnému" Indovi přiřadit určitý obličej, určitého člověka a najednou to všechno vnímám úplně jinak. Už to nejsou „jenom" „Indové", ale jsou to především lidi. Já je už znám, ne jednoho, znám jich 20.
(Pozn.: Na úplný závěr přichází jedna z nejaktivnějších členek KR Schrobenhausen,
rozveselená a se zvonivým smíchem, Brigite ............ - hledala nás, tak jsem
ji vyzpovídal.)
Brigite, jaký máš názor na naše vzájemné vztahy, na vztahy obou našich KR?
Je velice dobré, že takové vztahy vůbec jsou, je dobré, že jsme se poznali, že je zde taková příjemná nálada, že jsme založili takové pěkné společenství, a že zde společně prožíváme takové pěkné chvíle.
Jak se Ti líbí v ČR?
Zde je v lidech cítit určitá lehkost, krajina se mi líbí, to společenství lidí, líbí se mi lidé, kteří se na tom všem podílí... (smích)...
Jak dlouho jsi působíš u KR Schrobenhausen?
Od roku 1990.
Vy jste celá rodina členy KR?
Ano. Já, muž a oba synové
Tvůj vztah ke křesťanství - ty jsi přesvědčená věřící?
Ano, kdybych nevěřila, tak bych tak snadno životem neprocházela. Víš, víra je pro mne velice důležitá, to evangelium mně dává určitý směr...
Děkuji Vám všem ! Alois Koukola
