Basic HTML Version
Zpravodaj
|
město Velká Bíteš
|
Červen 2014
MALÍŘ JAN NEPOMUK GIONIMA (1719–1794)
Před 220 lety, 5. června, skonal ve svém domě na bítešském náměstí ve svých 75 letech
malíř a dlouholetý primátor města Jan Nepomuk Gionima. Byl příslušníkem italské malíř-
ské rodiny, která započala jeho dědem Františkem, narozeným okolo roku 1625 v albánském
městě Lezhë. Ten se vyučil malířem v Benátkách a tam se také v roce 1654 oženil s Helenou
Creocucchiovou. Spolupracoval tam s Guidem Cagnaccim, který si s ním počátkem šedesá-
tých let 17. století dopisoval z Vídně. Zemřel roku 1691 v Padově. Františkův syn a zároveň
Janův otec Šimon Gionima (1655–1731) vyrostl v Benátkách a Padově. Umělecké školení zís-
kal u Guercinova žáka Cesara Gennariho v Bologni, kde strávil řadu let a kde se rovněž v roce
1683 oženil s Marií Františkou Bandierovou (1659–1741). V prvních letech 18. století Šimon
vytvořil řadu maleb pro řád voršilek v Ljubljani na zakázku Jakuba Schella ze Schellenburgu
a jeho ženy Anny Kateřiny. V červenci 1705, ve svých padesáti letech, se dostal přes Vídeň na
Moravu, kde pracoval po dvacet let vedle architekta Jana Blažeje Santini-Aichela ve službách
cisterciáků ve Žďáru nad Sázavou (1705–1725), pro brněnský magistrát (1709–1714) a pro
řadu předních šlechticů v Čechách a na Moravě. V dubnu 1714 se usadil ve VelkémMeziříčí,
kde zakoupil dům čp. 103 nacházející se na rohu dnešní Radnické ulice při cestě k zámku.
Jeho dlouhodobé odloučení od rodiny, totiž od manželky, tří synů a dvou dcer, vyústilo
v květnu 1716, v jeho 61 letech, v ženitbu s meziříčskou Janou Březinovou. Zde se mu narodila
ještě dcera Kateřina Cyrila (1718) a syn Jan Nepomuk (1719). Roku 1724 se Šimonovi dostalo
zvláštního privilegia Karla VI., který mu přiznal titul dvorního císařského malíře a králov-
ského malíře českého. Přes takové ocenění je ovšem nutno dodat, že umělecky nejzajímavěj-
ším a nejkvalitnějším malířem z celého rodu Gionimů byl nevlastní bratr Jana Nepomuka
Antonín (1697–1732). Vzhledem k otcovu odchodu do Záalpí získal Antonín Gionima první
umělecké vzdělání u Aureliana Milaniho. Následně jej přijal do své dílny Giuseppe Maria
Crespi. Antonínovu strmou uměleckou kariéru však ukončila v jeho 35 letech náhlá smrt.
Do svých dvanácti let mohl Jan Gionima vnímat taje otcovy tvorby, načež podědil jeho
malířské náčiní. V roce 1744, ve svých 25 letech, pořídil od své již ovdovělé sestry Kateřiny
Otopálkové otcovský dům za 250 zlatých. Prodal jej pak 31. srpna 1758 za 300 zlatých so-
chaři Františku Jelínkovi. Po půl roce, 22. února 1759, ve svých téměř 40 letech, zakoupil ve
Velké Bíteši právovárečný dům čp. 135 vedle Dolní (Brněnské) brány za cenu 690 morav-
ských zlatých. Zdá se, že jeho příchod následně způsobil odchod dosavadního bítešského
malíře, totiž Václava Weintritta, který vlastnil právovárečný dům čp. 12 na náměstí v letech
1743–1760. O tomto malíři je známo, že v roce 1727 působil spolu se žákem Šimona Gio-
nimy, Ondřejem Kubíčkem, na budišovském panství.
Do Bíteše přišel Jan
Gionima již s rodinou,
totiž s manželkou Annou
a dvěma dětmi. Anna
se v bítešských matri-
kách ocitla pouze jednou,
26
Podpis Jana Nepomuka Gionima z 25. 9. 1771.
Zdroj: SOkA Žďár n. S., sig. C23.